Jak s odstupem času vzpomínáš na svou premiéru v dresu Třince?

Debutoval před necelými dvěma lety v posledním druholigovém zápase v Karviné, když Třinec sestupoval do MSFL. Odehrál druhý poločas. Tenkrát mi bylo 15 let. Byl to krásný dárek k šestnáctým narozeninám, které jsem oslavil za pár dní.

Na druhý start jsi čekal skoro dva roky…

Jsem hrozně rád, že jsem dostal další šanci. V předešlých dvou zápasech jsem byl na lavičce. I za to jsem velmi vděčný, nesmírně si to užívám.

Kdo se na tebe přišel podívat?

V hledišti byli spoluhráči z devatenáctky. Měl jsem tam i taťku s dědou. Byl jsem hrozně rád, že se na mě přišli podívat.

Co scházelo k tomu, aby ses poprvé zapsal do střelecké listiny?

Jenom pár centimetrů. Trča (Trček) vyhrál souboj, míč propadl k Vlachovi (Vlachovskému), který utekl s míčem po lajně a hledal mě na zadní tyči. Chybělo mi asi dvacet čísel, abych to trefil čistě. Musel jsem do skluzu, bylo to velmi těžké zakončení. Na první gól si ještě budu muset počkat.

Jak hodnotíš zápas proti záložnímu celku Zlína?

Kluci to zvládli naprosto skvěle. Po poločase to bylo 3:0, pak přidali další gól. Celý zápas jsme měli pod kontrolou a zvládli jsme ho jako veliké mužstvo.

Nastoupil jsi s netypickým číslem 96 na dresu. Máš k němu nějaký zvláštní vztah?

Byl to asi jediný volný náhradní dres. Zbyl po Martinu Slaninkovi, který v průběhu loňské sezony odešel. Doposud na tom dresu není žádná jmenovka. Číslo 96 se mnou nemá žádnou spojitost.