Doposud jsi hrál za dorost. Čím to, že se vám nevyvedl podzim?

V minulé sezoně jsme měli v týmu starší hráče, na kterých to stálo. Před sezonou většina z nich odešla. D|O sestavy přišli mladší hráči, kteří na vyšší tempo a tvrdší hru ještě nebyli tolik zvyklí. Měli jsme těžký úvod, pět těžkých zápasů. Nechytli jsme se a už to jelo. Vedli jsme třeba 2:0 a nakonec jsme prohráli 4:3. Někdy úplně zbytečně. Nedařilo se hráčům ani gólmanům. Na jaře musíme zabrat, hned na začátku posbírat pár bodů a zlomit to v náš prospěch.

Jaké jsou tvoje dojmy po přeřazení do „A“ týmu?

Pozitivní. Starší kluci mi ve všem hodně pomáhají. Tréninky jsou těžké, protože trénujeme dvoufázově. Ale zvykám si, v létě jsem se také zapojil do přípravy, takže už trochu vím, jak to chodí. Cítím se docela dobře, jak v zápase, tak i v tréninku.

Premiérový start za Třinec jsi zaznamenal už loni v zimě.

Ano, bylo to v Sosnowci. Hrál jsem pak také doma proti Havířovu a poté venku v Ostravě. Duel proti Vítkovicím byl mým čtvrtým zápasem za áčko. Kluci mi navíc dali pásku, abych přispěl do kasy.

Jaký byl první letošní zápas proti Vítkovicím?

Kluci hráli dobře, proměňovali šanci. I když jsem byl nervózní, hrálo se mi docela dobře. Postupně si zvykám. Některé věci se mi povedly, jiné jsem naopak zkazil. Táta mi poradil, že bych měl hrát více nahoru, vyvážet míč a dávat tvrdší přihrávky. Taťka mi radí, ať se nebojím hrát, ať organizuji obranu.

Tvůj táta Adam byl výborným útočníkem. Jak to, že z tebe je obránce?

Útočníka jsem hrával do patnácti let. Ještě i v dorostu jsem byl útočník, ale pak jednou vypadl stoper a trenér mě stáhl dozadu. Od té doby už hraji stopera.

Zatímco proti Vítkovicím jsi hrál pravého stopera, proti Krásnu středního. Jak ti to sedělo?

Na kraji se mi nehrálo špatně, ale musím říct, že ve středu jsem se cítil snad ještě lépe.