Před dvěma a půl lety jsi přestoupil do Baníku Ostrava, ale vinou zdravotních lapálií jsi si místo v užším kádru nevydobyl. Co tě trápilo?

Měl jsem opakovaně potíže s kotníky, které mě docela brzdily. Sotva se dostanu do formy, místo toho, abych si ji udržel nebo ještě navyšoval, přijde zranění, které mě zabrzdí. Pak se musím do toho zpátky dostávat. To je hlavní příčina, proč jsem se neprosadil.

Co všechno děláš pro to, abyste se zbavil obtíží s kotníky jednou provždy?

Beru speciální doplňky stravy na klouby, věnuji se také speciálním cvičením, abych měl kotníky pevnější a netrápily mě tolik výrony. Jeden kotník lehce tejpuji – pro jistotu.

Po odchodu z Třince jsi rok hostoval v pražské Dukle a uplynulou sezonu jsi strávil v Karviné...

V Dukle to pro mě byl velký skok i úplně nová zkušenost. Bydlel jsem v Praze, poprvé jsem byl pryč z domova. Podzim byl hodně slušný, i individuálně. Na jaře jsem už spíše střídával, neměl jsem už tak velké herní vytížení. Působení v Karviné se podobalo tomu v Dukle. Podzim byl docela povedený, ale na prvním tréninku zimní přípravy jsem se zranil. Zpočátku nevypadalo vážně, ale nakonec z toho byla půlroční absence. Postup Karviné do ligy jsem sledoval z tribuny. Hrozně moc mě to mrzelo, protože jsem chtěl v Karviné pokračovat i v další sezoně. Jelikož jsem byl zraněný, Karviná neměla zájem, a tak jsem si hledal něco jiného.

Nakonec jsi zakotvil v Prostějově…

Musím přiznat, že tohle angažmá vůbec nevyšlo. Dokud byl u týmu trenér Michal Šmarda, naskakoval jsem do hry aspoň z lavičky. Ale když pak přišel trenér Pavel Zavadil, už pro mě nebylo v sestavě místo. Změnil se systém hry, trenér prostě počítal s jinými typy hráčů.

Do Třince jsi se vrátil i díky trenérovi Hejduškovi, který tě vedl v Karviné?

Sedli jsme si lidsky, líbí se mi jeho styl trénování, jak fotbal prožívá, jak koučuje. I to sehrálo roli v mém návratu.

Kolik bývalých spoluhráčů jsi potkal v kabině?

Rendu Dediče, Martina Samiece, Tomáše Omastu a Jiřího Adamušku. Z juniorky znám trenéra Tomáše Jakuse. V kabině i v klubu se toho docela dost změnilo, přesto jsem se vrátil do známého prostředí a cítím se tady jako doma.

Co říkáš na vaše dosavadní jarní výsledky?

Čtrnáct bodů ze šesti zápasů je docela slušných. Přijde mi, že proti Zlínu jsme zahráli lépe než v Rosicích. První poločas jsme byli nervózní, ve druhém nám pomohly góly a pak už jsme si to pohlídali. Ani si nevybavuji, že by měl Zlín nějakou šanci. Pořád je co zlepšovat. Do obrany pracujeme velice dobře, ale směrem dopředu musíme přidat.

Tvůj předchozí zásah rozhodčí připsali Ondřejovi Machučovi. Tentokrát už o tom, že jsi skóroval, nebylo sporu.

Yakubu mi dal výbornou přihrávku do nohy. Viděl jsem, že mám prostor, a tak jsem se vydal dopředu. Viděl jsem, že jsem rychlejší než protihráč, a tak jsem si to před ním jen píchnul a pak už to stačilo pouze uklidit. Předchozí gól doprovázely pochybnosti, ten už byl zcela jasný. A jsem za něj moc rád, protože nás uklidnil.