Jak vypadaly tvé fotbalové začátky?

Narodil jsem se v Ostravě, bydleli jsme v Šenově. S fotbalem jsem začal v Baníku, jsem jeho odchovancem, ale v 17 letech jsem přešel do Karviné, kde jsem chytal až do mužů.

Fotbalisté většinou přestupují opačným směrem…

V mém případě se to sešlo takhle. Chtěl jsem chytat, což mi v Baníku tenkrát neumožnili, a tak jsem šel do Karviné. Nejprve nám sezonu přerušil covid, ale další, která byla vcelku úspěšná, jsem odchytal za devatenáctku.

Teď tě čeká druhá sezona v mužském fotbale.

V té premiérové jsem byl na podzim v Karviné, ale potýkal jsem se se zraněním. A na jaře jsem byl v Třinci, byl jsem trojka za Jirkou Adamuškou a Lukášem Hasalíkem. Vyměnili jsme se s třineckým Ondřejem Schovancem, který zamířil do Karviné. Teď bych měl tvořit dvojici s Jirkou Adamuškou.

Odchytal jsi druhý poločas proti rezervě Žiliny. Jak jsi utkání z brány viděl?

O Žilině se ví, že jsou to mladí, šikovní kluci, kteří hrají po zemi. Snaží se rozehrávat, presují, mají skvělý repressing. Myslím si, že naše druhá skupina ve druhém poločase mohla předvést lepší výkon. Málo jsme drželi míč, příliš nám nešla předfinální fáze, posílali jsme míče do autu. Soupeř byl silný, byla to pro nás kvalitní konfrontace. Byl to asi podobný soupeř, jakým bude třeba Baník „B“.

Zatímco Třinec se ve druhé půli do zakončení nedostával, ty jsi předvedl několik zdařilých zákroků…

Byly tam asi dvě střely, které jsem zneškodnil, nic náročného. Spíše jsem se snažil dirigovat defenzívu, protože soupeři často zabíhali za obranu.