Třinec padá do MSFL, Karviná slaví postup do ligy. Jaké jsou tvoje dojmy z televizního utkání?

Byl to veliký zážitek. Děkuji vedení klubu i trenérům, kteří mi ho umožnili prožít. Snažil jsem se odvést sto procent, myslím si, že se mi to i celkem dařilo. Odehráli jsme celkem dobrý zápas, Karviné gratuluji k postupu do ligy. Akorát mě štve ta poslední šance, kdy jsem prohrál hlavičkový souboj, po kterém padl gól.

Jak se to celé seběhlo?

Gólman nakopával dlouhý míč, oba hroťáci šli za míčem, já s nimi svedl souboj. Jeden z nich míč prodloužil za sebe (Michal Papadopulos), zaběhl si tam krajní hráč (Daniel Bartl) a náš druhý stoper to už pak měl velmi těžké, protože ten hráč střílel skoro do odkryté brány.

Byl jsi před premiérovým utkáním nervózní?

Den předem jsem se dozvěděl, že budu hrát, takže už jsem nad tím začal přemýšlet a ani jsem moc nespal. Připravoval jsem se na utkání, prakticky celou noc.

Co se ti honilo hlavou?

Myslel jsem na to, že v Třinci hraji už dvanáct let a teď je přede mnou den D. Že si vůbec budu moct zahrát takové utkání – proti už vlastně prvoligovému soupeři. Přál jsem si, abychom vyhráli, abychom se s druhou ligou rozloučili vítězstvím anebo aspoň remízou.

Utkání v Karviné pro tebe bylo specifické v tom, že na podzim jsi za Karvinou nastupoval v dorostenecké lize.

Celou dobu jsme hráli na Kovoně, takže na Městském stadionu jsem si nezahrál. Na hřišti jsem potkal i spoluhráče z podzimu, bránil jsem Lucky Ezeha a Davida Mousese. Cítím jsem takovou nostalgii.

Na hřišti jsi se nepouštěl do žádných větších akcí, hrál jsi jednoduše.

Kluci mi říkali, ať hraji jednoduše. Byl jsem nervózní, ale trenéři mě uklidňovali. Prý ať hraji jednoduše, nekomplikuji si to a pomohu si se spoluhráči.

Z dorosteneckého dresu jsi vyrostl, brzy přejdeš mezi muže. Cílem bude zůstat v Třinci?

Nevím, kam mě osud zavede. Podepsal jsem smlouvu v Třinci, takže bych tady měl zůstat. Doufám, že budu hrávat třetí ligu.