Kdy tě začalo zlobit tříslo?

Asi tak šest kol před koncem podzimu, po zápase s Chrudimí. Pak jsem se ještě snažil odehrát dva zápasy, ale už to bylo s omezením, nebylo na sto procent. Třísla mě při různých pohybech táhla, pak se to sice na chvíli uklidnilo, ale vzápětí se to vrátilo, v horším stadiu. Začal jsem to léčit klidem.

Jak dlouho jsi netrénoval?

Bylo to opravdu dlouho, snad celý prosinec. Po konzultacích s řadou lékařů a fyzioterapeutů se to začalo zlepšovat. Hledal jsem někoho, kdo by mi pomohl, podstoupil jsem řadu vyšetření. Žádné z nich nic závažného neprokázalo, všechny výsledky byly negativní. Nakonec jsme začali třísla pozvolna zatěžovat a zkoušet, co vydrží. V polovině února jsem už měl za sebou zhruba měsíc tréninku. Zkoušel jsem běhat, měnit směr, s míčem jsem pracoval minimálně.

Zjistilo se, co ti vlastně bylo?

Ne, na tu velkou záhadu bohužel nikdo nepřišel. Sám jsem z toho byl překvapený, protože, sona, rentgeny či vyšetření krve byly v pořádku. Bylo to první zranění, které mě v Třinci vyřadilo ze hry na delší dobu. Beru to jako velkou zkušenost. Kdyby se mi ještě jednou přihodilo něco podobného, vím, na koho se obrátit a jak s tím problémem pracovat.

Musíš na sebe více dbát a důkladněji se rozcvičovat?

Ano, na protahování, uvolňování a posilování středu těla teď dbám mnohem více než dříve.

Jak jsi na tom zdravotně v současné době?

Už trénuji s týmem naplno, ale ještě na sobě cítím nedostatky. Postupně se do toho dostávám a věřím, že během reprezentační pauzy se už připravím na sto procent. Doháním kondici, běhám, posiluji, ale základem je vnímání hry. Běhat s míčem je něco jiného než bez něho.

Na podzim jsi byl se třemi trefami nejlepším střelcem? Najde se v mužstvu konečně nějaký kanonýr?

Bylo by nejlepší, kdybychom dávali góly úplně všichni. Ale hodilo by se nám mít nějakého střelce, který by dal na jaře třeba osm gólů. Byla by to pro nás veliká pomoc.