Mělo pro tebe utkání na Dukle zvláštní náboj?

Když jsme na Julisku přijížděli, hned jsem své zdejší působení vybavil. Během utkání jsem už na to nemyslel.

První poločas jste zvládli, ale v úvodu druhého jste dvakrát inkasovali. Čím to?

Byla to naše nekoncentrovanost, pět minut jsme zůstali kabině. Při dvou situacích jsme zaspali, Dukla nám z nich dala dva góly. Pak už bylo hrozně těžké se do zápasu vrátit. Za vše může ten dvou či tříminutový minutový blackout. Přihodil se nám už podruhé, už se to víckrát nesmí stát.

Do utkání jste se už nevrátili, Dukla si výhru pohlídala.

Moc jsme toho neměli, jednu hlavičku a pár náznaků. Kdybychom některé protiútoky vyřešili lépe, dostali bychom se i do vyložených šancí. Bylo to bojovné utkání, které jsme očekávali. Dukla nás ničím nepřekvapila, hrála tak, jak jsme čekali. Bohužel jsme si to zkazili tím blackoutem.

Bylo ve vašich silách na Dukle uspět?

Věřil jsem, že se dokážeme prosadit, že uspějeme a minimálně bod si odvezeme. Myslím si, že jsme po něm i sahali. Kdybychom si ho i rozdělili, bylo by to spravedlivé.

Po utkání jsi se potkal s domácími fanoušky.

S vedením i s fanoušky jsem si za ty tři roky nějaký vztah vytvořil. Po zápase jsme se pozdravili, povykládali jsme si. Vyptávali se na rodinku, na holčičku, bylo to příjemné setkání.

Stihl jsi poklábosit i s bývalými spoluhráči?

Jasně, zavzpomínali jsme a pokecali. Hrál jsem s Radou, Pirochem, Kozmou, Kozlem.