V sobotu jsi se vrátil na stadion, který dobře znáš…

Jasně. V Žilině jsem začal hrát v deseti letech. Byl jsem tu až do loňského léta, kdy jsem odešel do Třince. Na zápas jsem se velice těšil, znám skoro všechny kluky, dříve jsem s nimi hrával. Vyhráli jsme, po delší době jsem gól, lépe to pro mě dopadnout nemohlo.

Kolik bývalých spoluhráčů naskočilo do utkání?

Žilina má mladé kluky. Dá se říct, že v dorostu jsem působil skoro se všemi, takže znám všechny. Šli do áčka, já se v něm neuchytil, a tak jsem odešel na hostování.

Žilinu jste zaskočili vedoucí brankou z tvé kopačky. Jak se gólová situace odehrála?

Kanič (Kania) poslal do vápna dobrý centr, míč propadl od útočníka ke mně, já akci zavřel na zadní tyči a povedlo se mi dát gól.

Jak se cítíš po těžké přípravě?

Musím říct, že docela fajn. Hrálo se mi docela dobře, stejně jako v předešlém utkání. Posledně jsem proti Kvítkovicím přihrál na gól a pak jsem sám mohl skórovat. V Žilině se mi hrálo výborně. Říkal jsem si, hraji doma, měl bych dát gól. Jsem rád, že se mi to podařilo.

I navzdory porážce měla Žilina více ze hry…

Kluci jsou rychlí a technicky dobře vybavení, dovedou kombinovat. My jsme se na ně pečlivě připravili, trenér zvolil výborný systém hry. Byl to oboustranně dobrý zápas.

Opět jsi nastoupil na pravém kraji zálohy. Sedí ti tento post?

Do Třince jsem přišel jako obránce, ale trenér ve mně viděl spíše křídlo. Během prvního půlroku jsem si na to zvykal, teď už se mi na tomto postu hraje docela dobře.