V několika zápasech jsi figuroval v zápisech o utkání, ale na hřiště jsi se nedostal. Šance přišla až proti Líšni.

Jsem rád, že mě trenér Zbončák postavil aspoň na chvilku. Na první start se nezapomíná, škoda jen ten konečný výsledek. Hrát celý zápas v deseti, prohrávat z penalty, to je pak těžké. Trochu jsem si to oťukal.

Co ti to oťukání ukázalo?

Je to něco úplně jiného než ta naše dorostenecká liga. Druhá liga je o hodně rychlejší a důraznější.

Jaké taktické úkoly jsi dostal?

Trenéři chtěli, abych pokryl střed hřiště a hlídal si to zezadu. A abych vyrazil dopředu, pokud se naskytne šance.

Okamžitě jsi se chytil povedenou přihrávkou.

Snažil jsem se ukázat, předvést něco s míčem. Jednou jsem zaútočil, ale pokazil jsem to, takže jsme se museli rychle vracet.

Který post je ti bližší – střed zálohy nebo střed obrany?

V poslední době jsem hrával stopera. Trenér mě tam stavěl, protože nám vypadlo hodně obránců. Raději mám ale střed zálohy.

Na dveře kabiny áčka před několika lety ťukal i tvůj starší bratr Filip. Zahráli jste si už někdy spolu?

Zatím ne, možná se to podaří někdy v budoucnu. Jsem z fotbalové rodiny, k fotbalu mě dovedli táta s bráchou. Táta hrával v Neborech, Filip to v Třinci dotáhl až do juniorky.

Tu už ale Třinec nemá…

Po sezoně bych měl jít do přípravy s áčkem, teď v zimě možná taky. Snad se mi podaří se prosadit.