Kdy jsi se dozvěděl, že se proti Prostějovu postavíš do brány?

Na to, že budu chytat, jsem se připravoval od pondělí, kdy mi trenéři řekli, že Hasič (Hasalík) má něco s nohou. Do středy se ještě čekalo na rentgen, který potvrdil, že bude mimo hru delší dobu. A to už jsem věděl jistě, že v sobotu nastoupím.

Měl jsi trému? Sebevědomí ti jistě zvedla drzá zasekávačka na malém vápně v úvodu utkání.

Moc jsem se na zápas těšil. Cítil jsem jen takovou lehkou nervozitu jako před každým jiným zápasem. Při té situaci jsem musel míč zaseknout, jinak bych toho protihráče trefil.

Dvakrát jsi inkasoval. Jak jsi obě situace viděl?

Po standardní situaci v první půli se přede mnou objevil jejich hráč zcela sám. Tohle by se nemělo stávat. Snažil jsem se mu zmenšit úhel, ale neměl jsem šanci. To stejné jsem se pokusil udělat i ve druhém případě, ale Kušej mě hezky obstřelil. Ten gól, to byla šílenost.

Jak jsi viděl utkání s Prostějovem z brány?

Potřebovali jsme nutně vyhrát, bod je v naší situaci pro nás málo. Na konci jsme měli tlak, ale gólovku jsme si vypracovali snad jednu. Bylo to málo.

Měl jsi v hledišti nějaké příbuzné nebo kamarády?

Přijel se podívat taťka s kamarády. Věděl, že budu chytat. Na Moravě byli pracovně, takže nevyráželi přímo z Budějovic.

Už jsi se v Třinci zabydlel?

Dá se říct, že ano. Domů do Českých Budějovic se dostanu maximálně jednou za měsíc, kdy nám trenér dá dvoudenní volno. Když není moc velký provoz, i s přestávkou jsem doma za čtyři hodiny.