Imrich Bedecs přišel do Třince ze Sence v létě roku 2015. Původně sice zamířil na testy do Baníku Ostrava, ale nakonec zakotvil v Třinci. Debutoval v zápase s béčkem Olomouce (5:1), okamžitě se zařadil mezi stálice třinecké sestavy – ať už jako střední záložník nebo později stoper.

Tak tomu bylo pět let. V zápase s Vyšehradem (1:2) 10. června 2020 si po čtvrthodině přivodil těžké zranění kolene, které jej vyřadilo ze hry na dlouhých deset měsíců. Vloni na jaře se sice vrátil, ale koleno ho občas zlobilo, takže musel omezit zátěž.

„Teď už je naštěstí všechno v pořádku. Dá se říct, že od února už trénuji a hraji prakticky bez jakýchkoliv úlev. Zdraví zatím drží, nevynechal jsem jediný trénink,“ řekl jednatřicetiletý fotbalista, který v Třinci nosil dres s číslem 14.

Poté co Bedecsovi po loňské sezoně vypršela v Třinci smlouva, upsal se Liptovskému Mikuláši. „Nastupuji na stoperu. Konečně si zahraji nejvyšší soutěž. To mě pořád žene dopředu, abych na sobě dál pracoval. V novém působišti je všechno v pořádku, skvělá parta v kabině,“ řekl zkušený zadák. Jeho nový tým v letošní premiéře prohrál 2:1 na stadionu Dunajské Stredy.

Na Třinec, kde strávil sedm let, si uchová jen ty nejlepší vzpomínky. A bude mu držet palce. „Chci poděkovat pánům Kulovi, Studýnkovi a Kožušníkovi, čili lidem, kteří mi před sedmi lety dali šanci ukázat, co ve mně je. Během mého působení jsem si s řadou lidí vytvořil nadstandardní vztahy a našel zde spoustu kamarádů. Zároveň mě těší, že jsem poznal spoustu lidí, kterým na třineckém klubu záleží, a kteří za námi stáli i ve chvílích, kdy se nám třeba nedařilo. Děkuji vedení klubu, všem trenérům i spoluhráčům, které jsem zažil. Nerad bych zapomněl na lékaře Tomáše Buzka, fyzioterapeuta Karla Macečka a paní Evu Crespanovou, která je ženou na správném místě,“ rozloučil se bývalý kapitán Třince.