Před koncem sezony jsi utrpěl zranění, kvůli kterému jsi zmeškal její závěr a také úvod přípravy. Co se ti přihodilo?

V zápase s Duklou jsme se srazili se spoluhráčem. Měl jsem pěkně rozmasírovaný obličej – zlomenou lícní kost, vyražený zub a roztržený ret. Poté jsem nemohl vůbec nic dělat, ani klusat nebo trénovat v posilovně.

Jak jsi se na hřišti cítil po několikatýdenní pauze?

Bylo vidět, že jsem měl nohy v medu. Bylo to hrozné. V Třinci jsem na zkoušku. Jsem rád, že tady mohu trénovat a dostávat se do toho.

Jaký máš celkový dojem ze zápasu s Bánskou Bystricí?

V prvním poločase kluci hráli dobře, bylo to vyrovnané. Ve druhém jsme měli hodně ztrát, možná i z únavy, soupeř se dostával do řady nebezpečných protiútoků.

Tvou budoucnost by měl rozseknout zápas s Púchovem.

Je to tak. Pevně doufám, že z mé strany to už fyzicky bude lepší.

Do Třince je to z Ústí pořádná dálka…

Je to opravdu štreka. Ale kdyby mi to tady vyšlo, aspoň bych znovu poznal nové lidi a nový kout naší země. Poznávat nové končiny naší republiky mě baví.

Přesuňme se do Ústí. Sezonu začalo výhrou v Třinci, po podzimu se drželo ve středu tabulky, ale nakonec sestoupilo.

Hrozně mě to mrzí, protože mi o tam přirostlo k srdci. Jsem sice z Prahy, ale Ústí beru jako takový druhý domov. Podzim byl docela dobrý, ale před jarem odešli tři hráči ze základní sestavy a nedokázali jsme je vhodně nahradit. Pak už se to na nás valilo a nešlo to zastavit.