Naposledy jsi nastoupil loni v létě ve druhém přípravném utkání proti béčku Žiliny…

Před zápasem s Dubnicí jsem si říkal, že bez dvanácti dnů je to přesně rok, co už jsem nebyl na hřišti. Pak už jsem to ale neřešil.

Už jsi zcela v pořádku?

Na hřišti je všechno v pohodě, po zátěži koleno občas ztuhne. Není se co divit, byl to těžký zákrok, bylo potřeba s tím počítat. Nijak jsem se nehlídal, do všeho jsem šel naplno, takže sám jsem zvědavý, jak to bude pokračovat.

Pociťuješ na sobě herní manko?

Poločas po roční pauze byl hodně náročný. Když hráč rok pořádně nehraje ani netrénuje, musí se to projevit.

Na jaře jsi byl připravený na lavičce, nicméně do hry jsi nezasáhl. Nebyl jsi ještě stoprocentně fit?

Dostával jsem se do toho pozvolna. Sice jsem trénoval s mužstvem, ale občas jsem měl nějakou úlevu. Myslím, že jsem ještě nebyl stoprocentně připravený jít do zápasů. Na několik minut možná ano, ale na delší část zápasu určitě ne.

Co říkáš na uplynulou sezonu?

Cíl v podobě záchrany se povedlo splnit. Bylo to náročné až do posledního kola, protože kromě Žižkova, který skončil poslední, body sbírali všichni.

Jak jsi prožil letní dovolenou?

Pořád jsem něco dělal, snažil jsem se, aby koleno bylo co nejdříve v pořádku a já byl na začátek přípravy dobře nachystaný. Neběhal jsem, ale dělal různé stabilizační cviky a posiloval nohu. Dojížděl jsem do třinecké nemocnice na rehabilitaci za Sewerynem Krzywoniem.