Z celkového počtu 2700 minut jsi jich nastřádal 2638. Co říkáš na to, že jsi byl nejvytíženějším hráčem Třince?

V každém zápase jsem se vždy cítil dobře. Pak už záleží na trenérovi, jestli mě postaví do základní sestavy a jak dlouho mě na hřišti nechá. Odehrál jsem všechno, za což jsem rád. Statistiky jsem vůbec nesledoval, ale přiznám se, že to zní hezky – nejvíce odehraných minut.

V loňském soutěžním ročníku jsi toho odehrál zatím nejvíce, co jsi v Třinci.

Už si ani přesně nevybavuji, kdy jsem šel na hřiště coby střídající hráč. Stalo se to několikrát za trenéra Habance. Dá se říct, že celou dobu, co jsem v Třinci, hrávám pravidelně. Po svém příchodu z Havířova jsem zpočátku nenastupoval, to bylo za trenéra Nečka.

Jaká byla pro tebe uplynulá sezona?

Náročná, především psychicky. Dubem byl těžký i po fyzické stránce, odehráli jsme snad sedm zápasů, což na nás bylo znát. Některé se nám nepovedly, ve dvou jsme v závěru přišli o vítězství. Bylo to těžké na psychiku. Po skončení sezony to z nás spadlo. Máme radost, že jsme se zachránili. V nové sezoně musíme začít lépe, abychom se nepotáceli dole a neřešili problémy, které jsme měli.

Tvou specialitou se stala dlouhá autová vhazování, po kterých padlo i několik gólů.

Přišli jsme na to úplnou náhodou teď na začátku jara. Jednou na konci tréninku jsme dostali prostor k tomu, abychom si vyzkoušeli, co chceme. Někteří si šli zastřílet, já šel házet auty. Dříve by mě nikdy nenapadlo, že dokážu hodit míč až na pětku. Trošku jsme to secvičili, něco jsme si k tomu řekli a pak nám to fungovalo. Je to docela velká pomoc.