Dovedeš popsat, jak náročná je pro fotbalistu situace, kdy jeho klub prakticky od čtvrtiny sezony hraje o bytí či nebytí?

Člověk to má pořád v hlavě a pak mu to svazuje nohy. Myslím si, že jsme dost zkušený tým, vypořádali jsme se s tím, a nakonec to dopadlo dobře.

Jaká byla uplynulá sezona z tvého osobního pohledu?

Odehrál jsem toho více než vloni. Druhou ligu jsme udrželi, takže z toho pohledu můžu říct, že to byla úspěšná sezona. Doufám, že v nové budeme úspěšnější.

Pomýšleli jste na lepší umístění? Jakmile se špatně odstartuje, těžko se to pak dohání.

Přesně tak. Když někdo zaspí začátek, pak už se to těžko honí. Každý z nás chtěl být někde jinde. Všichni víme, že máme na víc, než jen hrát o záchranu.

Za předchozího trenéra jsi se objevoval v pozici křídelního hráče. Jak ti tato pozice seděla?

Na křídle jsem párkrát hrál, hrát záložníka nemám problém. Raději však nastupuji v obraně.

Nasbíral jsi celkem šest žlutých a dvě červené karty a byl jsi nejtrestanějším hráčem Třince. Co na to říkáš?

Jednu kartu jsem dostal za nesportovní chování, ty ostatní vyplynuly ze hry. Nikdy jsem neměl tolik karet, až letos. Tohle byly moje první dvě červené karty v kariéře, dříve jsem nedostal ani jednu.

Vyloučen jsi byl v Opavě a pak doma s béčkem Sparty.

V Opavě to byl můj zkrat, neuvědomil jsem si, že už jednu kartu mám. Těch karet bylo moc. Musím se z toho ponaučit, protože některé situace jde určitě vyřešit bez žlutého napomenutí. Třeba obě žluté karty v Opavě byly zbytečné.

Rozebíráš své zápasy se strýcem – bývalým ligovým obráncem René Bolfem?

Sleduje mě, občas se o fotbale pobavíme. Zajímá se o mě, za což jsem rád. Občas naskakuje za Vigantice, už jen tak pro radost.