Počátek ve funkci generálního manažera pro vás nebyl zrovna idylický. Mizerný vstup do sezony, poté změna trenéra…

Přišel jsem do nového prostředí, bez větších funkcionářských zkušenosti. První měsíc mi hodně pomohl Karel Kula, zasvětlil mě do tajů téhle práce, poradil mi a pomohl. Uvědomoval jsem si, že nás čeká těžký ročník, protože spadly tři ligové mančafty a postoupili silní nováčci. Vstup do soutěže se nám nepovedl a od toho se pak bohužel odvíjela celá sezona, kdy jsme hráli neustále pod tlakem. Po pátém kole jsme se rozhodli kvůli špatným výsledkům i hernímu projevu pro výměnu trenéra.

Mužstvo převzali trenéři Martin Zbončák a Zdeněk Cieslar, kteří v Třinci s fotbalem začali. Pro mnohé to bylo překvapení.

Nakonec se ukázalo, že to byl dobrý tah. Mnozí možná očekávali, že se vše naráz změní jako lusknutím prstů. Trenéři si díky své pracovitosti postupně připravili mužstvo podle sebe a kolo před koncem soutěže je zachránili. Na jaře jsme v domácích zápasech předváděli slušný fotbal s téměř plným bodovým ziskem. V tom, že jdeme správným směrem, nás utvrdilo postavení v jarní tabulce, v níž jsme skončili sedmí.

Co podle vás rozhodlo o tom, že zůstáváte v druholigové společnosti?

Jednoznačně to byly výsledky v domácím prostředí. Povedl se nám husarský kousek, kdy ze sedmi zápasů jsme pět vyhráli a ve dvou remizovali. Tyto body nás zachránily. Na druhou stranu je třeba přiznat, že naše venkovní výkony byly velmi špatné, čemuž odpovídal i chabý bodový zisk.

Čemu to přisuzujete?

Zatímco doma jsme si věřili a hráli útočně, venku jsme působili zakřiknutě, bez sebevědomí a jen jsme vyčkávali, co udělá soupeř. Dopředu jsme působili bezzubě.

Dovedete přiblížit, jak náročný byl boj o druholigové bytí?

Když mužstvo na začátku soutěže zvládne dvě tři kola, dostane se do euforie a hraje mu to takříkajíc samo. My nechytli začátek, a to ovlivnilo zbytek podzimu a možná i celé jaro. Už od sedmého kola byl pro nás každý zápas existenční. Věděli jsme, že pokud ho nezvládneme, soupeři nám odskočí. Hráči to měli neustále v hlavě. Velmi mě těší, že ty důležité zápasy, v nichž jsme se mohli dostat zpět do hry, jsme zvládli – především ty domácí.

Přesně před deseti lety Třinec bitvu o udržení nezvládl a poroučel se do MSFL. Myslel jste na to?

V hlavě jsem to měl. Ale snažili jsme se dělat vše proto, aby k tomu nedošlo. Ta zodpovědnost vůči klubu, zaměstnancům a celé mládeži byla svazující.

Po prohře v Ústí jste zakončili sezonu na 14. místě. Jak ji hodnotíte?

Z udržení soutěže a výsledků v domácích utkáních na jaře máme radost, ale víme, že není nad čím výskat, ani se neplácáme po zádech. Pouze jsme splnili cíl. Nicméně si plně uvědomujeme, že tento klub musí díky svému zázemí a podpoře našich sponzorů hrát úplně v jiných vodách tabulky, než tomu bylo v letošní sezoně.

Teď už máte klidnější spaní?

Můžu říct, že teď už ano. Konečně mě nebudily ze spaní myšlenky na soupeře a na záchranu.

Co uděláte pro to, aby se vás slova záchrana a udržení v příští sezoně netýkala?

Nikdo z klubu už nechce zažít to, co jsme prožili letos. Rádi bychom se pohybovali v klidnějších patrech tabulky. Musíme zachytit vstup do soutěže a navázat na dobré výkony z domácího prostředí. Trenéři zůstávají. Kádr chceme doplnit tak, abychom venku byli pro všechny houževnatým a nepříjemným soupeřem.

Jak velkou obměnou třinecké mužstvo projde?

S hráči, o kterých jsme byli přesvědčeni, že je tady chceme mít i v dalších sezonách, jsme prodloužili smlouvy. Někteří hráči zůstanou, většina jich zůstane. Žádný velký průvan dělat nechceme, změn nebude příliš mnoho.