Všichni pevně věříme, že se letos zachráníme. Je to základ naší nastolené koncepční práce, kterou jsme zahájili po nepovedeném vstupu do letošní sezóny. Jak už naznačuje příchod regionálních trenérů k „A“ mužstvu, tak i vyhledávání adekvátních posil a začleňování třineckých odchovanců do kádru druholigového mužstva.

Během zápasu jsi s hráči na lavičce. Jaký je rozdíl tam být jako hráč a nyní jako vedoucí mužstva? Neměl jsi chuť se vrátit na hřiště?

Ta chuť je tam pořád, vždyť fotbal je ta nejkrásnější a nejpopulárnější hra na světě. Každý hráč by si měl vážit každého dne, kdy může trénovat a hrát zápasy. Nikdy nevíte, kdy to vše skončí a pověsíte kopačky na hřebík. Jako vedoucí mužstva zařizuji spousty organizačních věcí kolem utkání a po utkání. Někdy si říkám, že bych utkání raději sledoval někde sám na tribuně a nemusel prožívat ty nervy, které jsou přímo na střídačce. Z pozice sportovního manažera a vedoucího mužstva už nemůžu dění na hřišti ovlivnit tak jako hráč, ale věřím našim hráčům, že těch nervů bude co nejméně.

Je ještě předčasné hodnotit letošní sezonu, ale je něco, co ti udělalo velkou radost a naopak?

Hodnotit sezónu budu až po 30.kole. Každopádně radost a příslib do budoucna mi dělá práce celého realizačního týmu „A“ mužstva, který fotbalem žije 24 hodin denně. To je základ budoucího úspěchu a věřím, že se nám to vrátí v blízké budoucnosti. Naopak na odstranění toho, co mi radost nedělá se budeme snažit neustále pracovat. Cílem našeho klubu je mít co nejvíce regionálních hráčů v „A“ mužstvu a bez tvrdé práce trenérů mládeže a hlavně samotných hráčů zejména v dorosteneckých kategoriích to nepůjde.

Dlouhodobě vás trápí menší účast diváků na domácích zápasech? Co bys vzkázal fanouškům, mladým hráčům z klubu?

Osobně mě návštěvnost domácích utkáních rve srdce. Chtěl bych v první řadě poděkovat těm věrným, co nám fandí a navštěvují mistrovské utkání na stadionu Rudolfa Labaje. V druhé řadě chápu, že je to zřejmě dnešní dobou, ale na místo toho, aby byl mistrovský zápas mužů společenskou událostí, kde se budou potkávat trenéři, hráči a rodiče z řad třinecké fotbalové mládeže, tak tomu je naopak. Z minulosti si pamatuji, že jsme se jako malí kluci rvali o to, kdo půjde např. podávat míče na utkání mužů a dnes tyto hráče musíte pomalu přemlouvat ať přijdou. Nebo jsme chodili kolem stadionu a prodávali bulletiny…

Na závěr bych chtěl pozvat třineckou veřejnost na poslední dvě domácí utkání letošní sezóny, kde budeme rádi za podporu v důležitém boji o udržení ve FNL. Na utkání bude vstup pro všechny zcela zdarma.