Nepřicházíte do neznámého prostředí. Třinec jste vedl v úvodu sezony 2016 – 2017…

Ještě předtím jsem postupně dělal asistenta trenérům Hajnému, Kalivodovi a Kulovi. Než jsem se dostal na pozici hlavního trenéra, vedl jsem juniorku. Poté, co jsem skončil, jsem působil u třinecké šestnáctky a sedmnáctky.

Vašim posledním působištěm byly Regionální fotbalová akademie pod FAČR…

Dva roky jsem působil v Karviné, poté rok v Ostravě. Akademie podporuje FAČR, tréninkové zázemí i vybavení včetně všech pomůcek je na neskutečně vysoké úrovni. To působení mě nesmírně obohatila, protože člověk se neustále vzdělává a v akademii je k tomu prostor. Působí v ní talentovaní kluci se zdravým charakterem, byla radost je trénovat. Musím přiznat, že akademii se mi neopouštělo lehce.

Vedl jste kategorii U 14 a U 15.

Kluci v neděli přijeli na internát, byli na něm až do pátku. V pondělí jsme měli jeden trénink, v úterý, středy a čtvrtky dva. V pátek po škole odjeli na tréninky do svých klubů, v sobotu odehráli zápas a v neděli se vrátili. Kluky jsme měli pod kontrolou, starali jsme se o ně od rána do večera – snídaně, obědy, večeře a svačiny. Časově to bylo hodně náročné, ale největší odměnou je to, jak ti talentovaní kluci výkonnostně rostou.

Měl jste hodně času na zváženou, zda vzít nabídku Třince?

Seběhlo se to velice rychle, na rozmyšlenou jsem měl velmi málo času. Bylo to veliké dilema, ale nakonec jsem se rozhodl nabídku přijmout. Věřím, že to bude k prospěchu všech. Doufám, že se třinecký fotbal zvedne, ale dá to samozřejmě práci. Sezona je rozjetá, situace není ideální.

Máte přehled o dění v třineckém klubu, sledoval jste jeho domácí zápasy?

Viděl jsem zápas s Duklou, kterou trénuje Bohuš Pilný – můj kamarád, se kterým jsem studoval trenérskou licenci. Byl jsem se podívat i na zápas s Opavou. Dva zápasy jsem viděl naživo, další na videu. Máme za sebou dva tréninky, takže s hráči se musíme co nejrychleji vzájemně poznat. Máme samozřejmě i pohovory. Je toho spousta, ale práce nás baví.

Vaším asistentem je bývalý hráč Třince a dlouholetý trenér mládeže Zdeněk Cieslar.

Zdeňka jsem chtěl už před rokem do akademie v Ostravě. Měl však i jiné pracovní povinnosti, takže se to nedalo skloubit. Se Zdeňkem jsme kdysi hrávali, dobře se znám i s trenérem brankářů Lukášem Palečkem. Věřím, že nám to bude šlapat. Kádr má na víc, budeme pracovat a snažit se mužstvo zvednout. Práce nás čeká dost.

Co by třinecké mužstvo na první pohled nejvíce potřebovalo?

Potřebovalo by udělat nějaké body, vyhrát dva tři zápasy, protože i na hráčích je vidět, že jsou z toho špatní, že na ně špatné výsledky doléhají. Potřebujeme nastartovat nějakou úspěšnou šňůru. První věc je ta, že musíme eliminovat počet gólů v naší síti. Dvanáct inkasovaných gólů je hrozně moc, na tom musíme pracovat.

Obnovená premiéra na třinecké lavičce vás čeká v sobotu, kdy do Třince zavítá Líšeň. Co můžete od soupeře čekat?

Stejně jako my se v tabulce pohybují jinde, než si asi představovali. Dorazí velice silný soupeř, na kterého se musíme pečlivě připravit. Je třeba udělat vše pro to, abychom získali nějaké body. Líšeň bude chtít body taky, ale my hrajeme doma a situace nám jednoznačně velí udělat maximum pro to, abychom byli úspěšní.