Jaké to bylo nastoupit proti klubu, ve kterém jsi fotbalově vyrůstal?

Zápas měl pro mě zajímavý náboj. V Třinci jsem strávil šest let, na zápas se byla podívat celá moje rodina. Většinu hráčů znám, měl jsem z toho takový zvláštní pocit. Během zápasu jsem na to nemyslel, snažil jsem se dělat všechno, abychom vyhráli, což se nám povedlo.

Na hřišti jsi se potkával s Tomášem Omastou. Hecovali jste se během utkání?

Ani moc ne, každý z nás se soustředil na sebe a na svůj výkon.

V prvním poločase to na vaši výhru rozhodně nevypadalo. Třinec jste zlomili až v závěru. Jak jsi viděl utkání?

Věděli jsme, jakým stylem se Třinec prezentuje, a proto nám bylo jasné, že nás čeká velmi těžký zápas. Třinec hraje agresivním stylem, v jeho hře je spousta soubojů, na to jsme byli připraveni. První poločas jsme si na hru Třince zvykali, ale po půli jsme měli asi patnáctiminutovou pasáž, kdy jsme začali hrát svou hru a zavřeli Třinec u jeho vápna.Na druhou stranu jsme přežili několik šancí Třince, nastřelil tyčku a břevno. Nakonec se nám podařilo dát vítěznou branku a v poslední minutě jsme vítězství potvrdili gólem na 1:3. Myslím si, že jsme si je zasloužili.

V několika sdělovacích prostředcích jsi byl označen za autora prvního gólu Dukly.

To byla chyba. Ze strany centroval Dan Souček, míč nakonec prošel do sítě (Tečoval jej Jakub Barac – pozn. red).

Začátek tvého působení v Dukle je úspěšný, po dvou kolech jste bodově stoprocentní.

V Dukle jsem na hostování. Byl jsem moc rád, že se Dukla ozvala, jsem tam zatím spokojený. Klub má u nás pořád velké jméno a dobré podmínky, takže mě těší, že můžu být jeho součástí.