Jak vlastně jste se dostal do křesla šéfa třineckého fotbalového klubu?

Dozorčí rada klubu jednala s Karlem Kulou o jeho pokračování ve funkci. Karel po delší úvaze došel k názoru, že si potřebuje odpočinout a od 1. července už ve funkci pokračovat nebude. Dozorčí rada klubu tedy oslovila mě, zda bych byl připraven a také ochoten to po Karlovi Kulovi převzít. Dostal jsem dva dny na rozmyšlenou.

Bral jste to jako nabídku, která se neodmítá?

Dva dny jsem nad nabídkou přemýšlel, bavil jsem se o ní i s manželkou. Je to svým způsobem zásah do osobního života, časově i psychicky je to docela náročná práce včetně víkendů. Žena mi řekla, ať to zkusím, že taková nabídka se neodmítá. Sám jsem si uvědomil, že na svých bedrech ponesu obrovskou zodpovědnost. Nakonec vyhrála touha jít do toho, poprat se s tím a udělat pro třinecký fotbal co možná nejvíce.

Radil jste se i s otcem, který v Třinci před léty hrával a posléze trénoval?

Tátovi jsem to oznámil jako hotovou věc. Byl příjemně překvapený a popřál mi jako správný otec hodně štěstí, ať mám šťastnou ruku.

Zatímco Karel Kula v roli generálního manažera završil prvních sto let existence třineckého klubu, vy jste načal druhou stovku. Vnímáte to jako závazek?

Ano, přesně takhle to vnímám. Cítím obrovskou zodpovědnost vůči celému klubu, všem fanoušků, fotbalistům aby mohli pokračovat v podmínkách, které u nás mají. Každým dnem se přesvědčuji o tom, že pokud Karel Kula tohle podstupoval devět let, nebyla to žádná legrace. Byly doby, kdy se nedařilo a hrálo se jen o záchranu, byly na něj tlaky. Ani se nedivím, že byl unavený a psychicky vyčerpaný. Bylo mi jasné, že tohle čeká i mě. Teprve čas ukáže, jestli dozorčí rada, které mě angažovala, měla šťastnou ruku. Plně věřím, že ano.

Do funkce jste nastoupil prvního června, měsíc jste na své pozici působil s Karlem Kulou. Stihl jste se od něho něco naučit?

Informací, nezbytných pro vedení fotbalového klubu je obrovské množství, takže z toho pohledu byl uplynulý měsíc velice náročný. Karlovi Kulovi děkuji za to, jak mi svou funkci předal. Zachoval se jako naprostý profesionál, ve všem mi pomáhal, radil nám při skládání kádru na novou sezonu, předal nám své poznatky. Ukazoval mi, co ta práce obnáší, dennodenně jsem od něj získával cenné zkušenosti.

Využijete i ty, které jste získal během zahraničního angažmá?

Pracoval jsem v mládežnických akademiích, kde ta zodpovědnost byla taky velká, nicméně s prací šéfa profesionálního klubu se to nedá srovnat. Profesionální fotbal je úplně o něčem jiném. Takže tyto zkušenosti mi moc nepomohou.

S jakou vizí jste se pustil do práce? Kterým směrem by se měl třinecký fotbal ubírat?

Chci zdůraznit, že po Karlu Kulovi jsem přebral klub ve výborné kondici, je zdravý a stabilizovaný. Na FAČR-u má dobré jméno, splňuje veškeré licenční požadavky. Čeká nás spousta práce, která se doteď moc nedařila. Trápí nás zastaralý stadion na Borku. Máme velké množství mládežnických týmů a spousta dětí, bohužel podmínky na Borku, který se za posledních 60 let prakticky nezměnil, jsou nedostatečné a neodpovídající. Ve spolupráci s Městem Třinec a s pomocí dotačních titulů bychom se časem chtěli dopracovat k tomu, abychom areál na Borku zvelebili a děti měly důstojnější tréninkové podmínky.

A jaká je vaše vize ohledně samotného druholigového týmu?

Moje myšlenka, v níž jsme se sportovním manažerem Markem Čelůstkou zajedno, je taková, že chceme odbourat rozsáhlé změny v kádru, kdy deset hráčů přijde a stejný počet jich odejde. Rádi bychom vytvořili základní kostru týmu, která tady bude tři čtyři roky, a kterou občas doplníme dvěma třemi hráči. Neradi bychom, aby nadále byla tak velká fluktuace hráčů. Rovněž klademe důraz na to, když už to nejsou hráči přímo od nás, abychom přiváděli hráče z regionu, kteří k němu mají vztah nebo takové, kteří už za klub v minulosti něco odehráli. Takové, které dobře známe a víme, co od nich můžeme čekat. Jedním z nich je například Venca Juřena. Nemíníme sem přivádět hráče z druhého konce republiky, kteří k našemu klubu, potažmo regionu nemají žádný hlubší vztah. Třetí věcí, na které chceme pracovat, je mládež. Naše nejtalentovanější hráče chceme postupně zabudovávat do kabiny áčka. Burgo, který je příslibem do budoucna, už v ní je, ale další – Bora, Lasota a Niemczyk jsou bohužel momentálně zranění.

Do nové sezony Třinec zanedlouho vstoupí s obměněným hráčským kádrem. Povedlo se vám ho sestavit dle vašich představ?

Po sestupu tří prvoligových celků bude nadcházející druholigový ročník o poznání náročnější. To si všichni se vší zodpovědností uvědomujeme. Řekli jsme si, že náš mančaft je zapotřebí zkvalitnit, abychom neměli každoročně záchranářské problémy. Věřím, že se nám to podařilo.

Jaký cíl jste si vytýčili?

Víme, že druhá liga bude letos nesmírně náročná, přesto chceme skončit co nejvýše. Půjdeme zápas od zápasu, budeme chtít získat co nejvíce bodů, zejména v domácích podmínkách. Přáním je vyhnout se bojům o záchranu a hrát v poklidných vodách tabulky FNL. Mohu slíbit, že my ve vedení, realizační tým i hráči pro to uděláme maximum. A zároveň si přeji, aby se postupem času diváci vrátili na náš stadion v hojnějším počtu.