Popište, jak náročná pro vás byla sezona, v níž jste do předposledního kola bojovali o setrvání v soutěži?

Bylo to těžké na psychiku. Ve chvíli, kdy jsme měli nula bodů a byli poslední, přišel František Straka. Nikdo netušil, co bude, jak to bude fungovat. Fungovalo to dobře, naštěstí jsme se rozjeli a do konce podzimu sbírali body.

V zimě se všechno vrátilo do starých kolejí. Nedařilo se vám v přípravných zápasech ani v úvodu jarní části. Čím si to vysvětlujete?

V zimě jsme byli spokojení a s trenérem Strakou jsme se rozhodli, že nebudeme posilovat, že máme dobrý kádr. Jaro bohužel znovu začalo špatně, stejně jako v předchozích letech. Po smolně prohraných zápasech začala stoupat nervozita. Vyšehrad byl odepsaný, ale Blansko s Táborskem začaly sbírat body a najednou jsme měli na kahánku.

Klesli jste na sestupovou pozici. Jak vám bylo?

Pořád jsem byl přesvědčený o tom, že náš mančaft má kvalitu. Věřil jsem, že když dáme gól a zvítězíme, mužstvo se nakopne. To se také stalo. Před sezonou jsme tvrdili, že naše mužstvo je silné a může skončit do osmého místa, možná i výš. Málem se nám to povedlo, scházely nám tři čtyři body. Mě osobně to těší, protože na letním složení mužstva jsem se podílel i já.

Čím jste se připravili o umístění v první šestce druhé ligy?

Měli jsme výkyvy a také jsme neproměňovali šance. Kromě toho jsme dostávali smolné a polovlastní góly.

Františka Straku jste dříve znal především jako televizního experta. Jak se vám s ním spolupracovalo?

Stejně jako hráči i já byl v očekávání, co jeho příchod přinese. Měl jsem k němu přirozený respekt. Za těch několik měsíců jsem zjistil, že si rozhodně mám od něho co vzít. Má určité věci, se kterými jsem se v trenérské a ani hráčské kariéře nikdy nesetkal.

Jak to myslíte?

Zažil jsem málo trenérů, kteří by měli takovou výdrž, kteří by takhle pořád dokola dovedli motivovat hráče a prožívali zápasy. Takový přístup je mi blízký. Myslel jsem si, že blázen na střídačce jsem jenom já. Kdo mě zná, ten ví, že křičím během zápasů i na tréninku. Zjistil jsem, že František je trenér, který prožívá zápasy stejně jako já. A možná i více. Motivování působí na hráče blahodárně. A v tom je hlavní trenér opravdu dobrý.

Teď si dopřáváte zasloužený odpočinek. Jak hráči tráví čas po sezoně?

Kluci mají třítýdenní volno. První týden bez jakýchkoliv aktivit, aby si odpočinuli, ve druhém týdnu jsou tři čtyři vsuvky aktivního odpočinku – tenis a podobně. Aby se do toho zase dostali. V posledním týdnu budou plnit tréninkový plán, aby 21. června přišli připravení na trénink. Příprava bude krátká, musíme dobře zvládnout vstup do soutěže.

Vy sám odpočíváte s tenisovou raketou v ruce?

Samozřejmě. Tenisová liga v Jablunkově je v plném proudu. Vloni jsme ve čtyřhře skončili druzí, letos bychom chtěli naše umístění vylepšit.

Kdo je vaším partnerem?

Hraji s Hrazdou (Petr Hrazdílek – nový generální manažer třineckého klubu – pozn. aut). Můj loňský sparring Marek Sikora (Keke) se zranil. V Jablunkově je teď tolik tenistů, že jsem si nedokázal vybrat. Oslovil jsem proto Péťu Hrazdílka, se kterým jsme společně působili v Řecku. První zápas jsme vyhráli, takže doufám, že zůstaneme na vítězné vlně a loňské druhé místo přinejmenším obhájíme.