Trenéři ti našli v sestavě nové místo, nastupuješ jako jeden ze tří stoperů. Jak těžké si bylo na novou pozici zvyknout?

Musel jsem změnit herní myšlení. Ve středu zálohy je větší volnost a více pohybu, dá se tam více využít nějaký běžecký potenciál. Na stoperu je to více o koncentraci. Hráč se nesmí zapomenout, musí si dávat pozor, aby žádný míč nešel za něho. Běžecky je to však méně náročné než ve středu zálohy.

Zpočátku jsi hrával ofenzivního záložníka, později defenzivního, teď stopera. Obvykle platí, že s přibývajícím věkem se fotbalisté stahují dozadu. Je to i tvůj případ?

Myslím si, že v Hradci to vyplynulo z toho, že jsme měli některé hráče zraněné nebo vykartované. S Vyšehradem a Žižkovem jsme udrželi čisté konto, tak to takhle zůstalo. Jsem rád, že hraji, a že nám to fungovalo. V Táborsku to nebylo ideální, ale věřím, že to zase bude takové, jako předtím.

Jak se ti na novém postu hraje?

Jelikož jsme dvakrát udrželi nulu a v Hradi Králové jsme dostali gól z penalty a ne ze hry, byl jsem rád, že jsem neudělal nějakou závažnou chybu. Nula vzadu je takový prvotní úkaz, že to snad fungovalo. Musím říct, že si na to pořád zvykám. Myslím si, že to bylo jen provizorní řešení.

Zatímco venku jste na jaře zatím nebodovali a dokonce ani neskórovali, na domácím trávníku jste nějaké góly dali a body posbírali. V čem vidíš největší rozdíl?

I když nebyli fanoušci, doma se každému hraje lépe. Zná prostředí a víc si věří. Doma jsme hráli s týmy, které byly k poražení, to také hrálo roli. Ale bodovat jsme mohli i venku, Vlašim jsme druhý poločas přehrávali, v Jihlavě jsme dostali gól pět minut před koncem. Myslím si, že venku nám scházelo i kousek štěstí. Zápas v Táborsku nám nevyšel.

Ve středu vás čeká silné a dravé Ústí nad Labem.

Věříme, že tento důležitý zápas zvládneme a znovu budeme tam, kde jsme chtěli být. Chceme se zachránit a posunout se v tabulce výš, proto musíme ve všech zbývajících domácích zápasech uspět.