Začněme od začátku. Kolik Vám dalo práce přemluvit Františka Straku, aby se posadil na lavičku Třince?

Známe se už řadu let, byli jsme spoluhráči v reprezentaci a v lize jsme hrávali proti sobě. František Straka za Spartu a já za Baník Ostrava. Vzájemné zápasy byly vždycky specifické.

František Straka hrával v obraně, vy jste byl ofenzivním záložníkem. V osobních soubojích jste se tu a tam na sebe narazili, je to tak?

Začínal jsem jako střední útočník, hrával jsem na hrotu a často na mě hrál Franta.

Byly to ostré osobní souboje?

Franta byl poctivý obránce, nedal mi prostor. Hrálo se mi na něho špatně, protože byl důrazný a hrál dobře hlavou, naopak já žádným hlavičkářem nebyl. V utkáních proti Spartě jsem si moc nekopl, protože kromě Franty hrál v obraně Pepa Chovanec nebo Honza Berger. Sparta tenkrát měla výborný mančaft, prosadit se bylo těžké.

Posléze jste oba získali zahraniční angažmá v Německu.

Tam jsme také hrávali proti sobě. Měli jsme možnost se blíže poznat a probrat, jak se nám líbí život v Německu a tamní prostředí. V tomhle jsme si sedli, máme stejnou filozofii, že člověka posune dál jenom poctivá práce, že vše musí mít řád a disciplínu. Neříkám, že by dříve v Třinci chyběla, protože všichni trenéři dbali na to, aby disciplína v týmu byla, ale Franta je v tomhle směru ještě důraznější. Vštěpuje klukům, že profesionální přístup je důležitý a každý zanedbaná maličkost je může vrátit zpět. Hráčům zdůrazňuje, že když budou v tabulce dole, nikdo o nich nebude vědět a když budou makat a bodovat, budou mít šanci dostat se do ligy.

Jak dlouho trvaly námluvy s trenérem Strakou?

Na lístek jsem si napsal jména několika trenérů. Měl jsem velké obavy, že tak zkušeného trenéra z první ligy nebudeme schopni zaplatit a navíc že nebude chtít jít do posledního klubu ve druhé lize, který měl nula bodů a skóre 3:12. Zprvu jsem ani nepřemýšlel nad tím, že by Třinec měl vést Franta Straka. Situace se nakonec vyvrbila tak, že někteří trenéři odmítli. Franta se toho nebál a řekl, že to není o financích, že to je výzva i pro něj. Poslal jsem mu návrh smlouvy, se kterým neměl problém. Dohodli jsme se rychle, během jednoho večera. Začali jsme spolu komunikovat o půl deváté večer, o půl dvanácté v noci jsme se dohodli, že druhý den tady přijede a předstoupí před mužstvo.

Bylo to takříkajíc za pět minut dvanáct, protože ostatní týmy se Třinci pozvolna začaly vzdalovat.

Ano, opravdu to bylo v hodině dvanácté. Pak bohužel nastala ta situace s covidem, soutěž se přerušila. Měli jsme začít na Žižkově, nehráli jsme s ani s Vlašimí, začali jsme až doma s Hradcem. Pauza narušila průběh druhé ligy, na druhou stranu trenér měl prostor seznámit se s hráči na trénincích. Odehráli jsme přátelák s Karvinou, za což jsme byli rádi. Po pauze přišlo utkání s Hradcem. Když jsme soupeři darovali dvě branky, bylo jasné, že Frantu čeká moc práce. Hrubými chybami, které jsme dělali i předtím, jsme soupeři darovali dvě branky a v prvních třiceti minutách to vypadalo tak, jako kdyby se nic nezměnilo a Franta tady nebyl.

Do druhého poločasu Třinec vyběhl jako vyměněný a dá se říct, že takhle to zůstalo až do konce podzimní části.

Trenér hráčům od plic řekl, jak to má vypadat, vystřídal hráče a mužstvo bylo kompaktnější. Nakonec jsme sahali po bodu. Možná, že kdyby nám rozhodčí uznal regulérní branku, kterou jsme dali v 70. minutě, posledních dvacet minut by nám stačilo k tomu, abychom vyrovnali, protože jsme soupeře tlačili. Měli jsme převahu a Hradec se jen bránil.

Po úvodních dvou zápasech pod taktovkou Františka Straky se ustálila základní sestava. To byl podle vás klíč k úspěchu?

Trenér měl důvody k tomu, aby překopal sestavu. Odhadl, kde to skřípe a který hráč nehraje to, co po něm chce. Tyhle hráče sundal ze hřiště a nahradil je jinými, kteří ucítili šanci. Pak přišel první vítězný zápas na Žižkově, který byl velmi dobrý, takže nebyl důvod sahat do sestavy. Sestava se stabilizovala, obměňovala se až ke konci, kdy jsme měli potíže s nemocemi a zraněními. Hráči začali tahat za jeden provaz.

Výsledkem je patnáct bodů ze sedmi utkání. Co na to říkáte?

Musím říct, že tohle byl opravdu majstrštyk, který se nepovede každému. Zvlášť v situaci, kdy je mužstvo na dně. Klobouk dolů před tím, co trenér dokázal s mančaftem udělat. Je to i zásluha kluků, že si nechali poradit a plnili to, co jim trenér řekl. Škoda, že jsme promarnili úvodní čtyři kola, v nichž jsme mohli nějaké body uhrát. Těší nás, že díky Frantovi jsme ten podzim dokázali zachránit.

Patnáct bodů nakonec stačí jen na průběžné 11. místo, protože i ostatní celky soutěže pilně střádaly body.

Dotáhli jsme se na střed tabulky, na čtvrté místo ztrácíme jen pět bodů. Jihlava má stejné bodů a Dukla nás přeskočila jen díky výhře nad Táborskem. Odpoutali jsme se od spodku tabulky, což je pro nás podstatné.

Výkonnostní laťku si třinecké mužstvo nastavilo poměrně vysoko, souhlasíte?

Ještě není konec, jsme teprve v polovině. Bude záležet na tom, jaké budou podmínky pro zimní přípravu, zda bude možné normálně trénovat, hrát přípravné zápasy, případně absolvovat nějaké soustředění. Těžko předjímat, co bude, přesto nepochybuji o tom, že trenér udělá všechno pro to, aby mužstvo bylo dobře připraveno. Bude záležet na vstupu do jara. Pro nás bude důležitý úvodní zápas s Blanskem, který bude o pomyslných šest bodů. Věřím, že na jaře navážeme na úspěšný konec podzimu.

Letos má soutěž jen 14 týmů, dva poslední sestupují. Bude podle vás těžší se udržet?

Každý bod se počítá, každý bod je dobrý. I ty remízy, které jsme uhráli, se nám může v konečném účtování hodit.

Přestože brány Hřiště Rudolfa Labaje zůstaly uzavřené, diváci si cestu na zápasy Třince našli a sledovali je z prostorů mimo areál.

Pevně věřím, že fotbal na jaře už bude mít zelenou, a že diváci a fanoušci už konečnou budou moci přijít na stadion. Myslím si, že obvyklá atmosféra v hledišti nyní fotbalu hrozně moc schází. Jsme rádi, že nás diváci chodili povzbuzovat i nyní. Patří jim za to veliké díky, protože ukázali, že stojí za námi, za hráči i za trenérem, a že nám fandí. Těší nás, že jsme jim konec roku zpříjemnili. Jsem si jistý, že kdyby mohli na stadion, tak by jich chodilo ještě více. Jistě by se přišli podívat na trenéra Straku i na hráče, protože ke konci se nám začalo dařit.

K jakým změnám se schyluje v hráčském kádru Třince?

Nezůstane u nás stoper Ngimbi, do Karviné se vrátí Ciupa, protože brankář Adamuška už je zdravý a vytvoří dvojici s Pastornickým. Zřejmě u nás nebude pokračovat Zlatohlávek, který se už později na hřiště moc nedostával. Je zájem o Ciencialu, který by mohl odejít do ligy. Chceme získat stopera, protože Bedecs úvod jara ještě nestihne. Změn nebude mnoho, protože trenér věří hráčům, které má a přeje si, aby se stávající kádr udržel pohromadě.

Co byste popřál do roku 2021 – nejen příznivcům třineckého fotbalu?

Zatím se bohužel zdá, že život se do běžných kolejí tak rychle nevrátí. Proto všem přeji, aby se nenechali zlomit, aby zůstali nad věcí a snažili se pomoci jeden druhému. Musíme se s tím naučit žít a bojovat. Přeji všem, abychom se z toho po Novém roce co nejdříve dostali, aby byli všichni zdraví, abychom se zase mohli těšit z běžného způsobu života i ze svých koníčků – ať už z fotbalu nebo řady jiných. Na sklonku roku 2020 chci vřele poděkovat za podporu a spolupráci všem sponzorům a partnerům našeho klubu a také Nemocnici Třinec, laboratořím společnosti Agel a Krajské hygienické stanici v Ostravě – územnímu pracovišti Frýdek-Místek.