O premiéře v třineckém dresu jsi měl jistě jinou představu…

Samozřejmě. Věřil jsem a doufal, že zvítězíme. V poločase jsme k tomu měli blízko. Řekli jsme si, že druhý poločas musíme začít stejně, jak úvod zápasu. Bohužel, soupeř nás dvakrát potrestal, což se nemůže stávat. Myslím si, že jsme to měli velmi dobře rozehrané a jsem hrozně zklamaný, že jsme to nedotáhli do konce. Je to pro nás velká ztráta.

Na premiérový zásah v červeném dresu jsi nečekal dlouho, vsítil jsi branku do šatny. Co jí předcházelo?

Honza Javůrek mě pěkně našel, byl jsem tam úplně sám. Stačilo jen nastavit nohu a trefit branku. Jsem rád, že mi to tam spadlo, ale raději bych gól vyměnil za tři body.

Líšeň otočila skóre po rychlém přenesení hry, Matocha s Krkškou měli až příliš volného prostoru.

Vyhodnotíme si to při videu, určitě si k tomu něco řekneme. Tohle se nesmí stávat, takové situace, že tam jsou úplně sami a potrestají nás.

Jaký máš dojem z nově se tvořícího třineckého mužstva?

Zatím jsem tady dva týdny, takže tým poznávám. Řadu kluků znám z doby, kdy jsem ještě hrával v Česku. Máme kvalitní tým, ale tohle se nesmí opakovat. Na Varnsdorf se příště musíme připravit rozhodně lépe.

Před třemi lety jsi odešel do Polska. Jak hodnotíš své působení v Opole a v Katovicích?

Opole bylo oproti Katovicím spíše takovým domáckým klubem. Hrála se druhá nejvyšší soutěž, moc rád na to působiště vzpomínám. Do Katovic jsem šel také do druhé ligy, ale bohužel jsme se neudrželi a spadli do třetí. Přitom je to takový slavný klub. V dalším roce byl cílem postup, ale ten se nám nepovedl. Skončila mi smlouva a jako volný hráč jsem zamířil do Třince.

Jak jsi na tom s polštinou?

Za ty tři roky umím polsky velmi dobře. Jsem i nadále v kontaktu s kamarády z Katovic i z Opole.

Jak se vlastně zrodil tvůj příchod do Třince?

Skončil jsem v Katovicích a jako volný hráč jsem hledal nový klub. Ozval se Třinec, byl konkrétní, a tak jsem tady. Bylo to narychlo, všichni už trénovali, a tak jsem byl moc rád, že se Třinec ozval.

Jsi ze silného ročníku 1993, který vyrostl v Olomouci. Někteří tví spoluhráči už patří mezi zkušené ligové harcovníky, zatímco ty na pořádnou šanci v nejvyšší soutěži stále čekáš.

Sice už mi je 27 let, ale ty ambice, jednou se podívat do ligy, mám pořád. Věřím, že šance může ještě přijít. S bývalými spoluhráči jsem coby Olomoučák pořád v kontaktu.