V úvodních šesti kolech jsi nasbíral čtyři žluté karty a natrvalo jsi vypadl ze sestavy. V úvodu jara jsi řekl, že buď se na hřiště vrátíš, nebo na sezonu nejraději zapomeneš. V závěrečných zápasech jsi znovu patřil mezi klíčové hráče Třince, jak tomu bylo dříve.

Přemýšlel jsem, jestli tu šanci ještě dostanu, jestli si ještě zahraji, nebo budu muset jednoduše na tu sezonu zapomenout. I přestože jsem nakonec začal hrávat, tu sezonu bych nejraději hodil za hlavu. Nebude to jednoduché, protože jaro bylo po všech stránkách hrozné.

Třinec byl druhým nejslabším mužstvem jara, hned po Vítkovicích.

Výsledky byly mizerné. A ty góly, které dostáváme. Zatímco my potřebujeme pět šancí na jeden gól, soupeřům, kolikrát stačí tři šance na dva góly. My si je kolikrát dáváme sami. Pokud soupeř udělá stejnou chybu jako my, nepotrestáme ji. A když se dopustíme chyby my, soupeř nás za ní ztrestá. Z toho jsme všichni zoufalí. Ještě štěstí, že sezona skončila. Volno je krátké, potřebujeme si vyčistit hlavy.

Několik kol před koncem jste ještě pořád živili naději na proniknutí do horní poloviny tabulky, na osmé místo.

Bylo to otevřené. Když si vezmu ty poslední zápasy. V Líšni jsme byli půl hodiny jasně lepší, ale pak dostaneme góly po zbytečných chybách. Dobře jsme začali také proti Vlašimi, ale znovu jsme chybovali a soupeř vývoj otočil. V našem psychickém rozpoložení nás takové věci srážely ještě více.

Jak náročné bylo zvládnout nahuštěný program?

Po fyzické stránce jsme to zvládli. Sráželo nás to spíše psychicky. Když se vyhrává a výsledky jsou lepší, hráči se se zátěží vypořádávají lépe.

Čekali jste, že v průběhu jara přijde bod zlomu a všech-no se to otočí ve váš prospěch?

Skoro v každém utkání to vypadlo, že nastane nějaký zlom. Třeba ve Vítkovicích, když jsme vyrovnali na 1:1 a měli jsme výbornou pasáž. Tu jsme předvedli také v Líšni. S Duklou jsme vedli, s Vlašimi také. V každém zápase se našla pasáž, kdy jsme si říkali, že to zlomíme. Pak bohužel přišly individuální chyby a naše psychika šla dolů. A dostali jsme se prakticky na dno.

Konečné 13. místo není nic, na co byste mohli být pyšní.

Jsme rádi, že jsme se zdárně zachránili. Nebyl to náš cíl, chtěli jsme hrát úplně někde jinde. V

Ročník 2020 – 2021 bude ve vašem podání lepší?