V Líšni jsi vyběhl na trávník v 56. minutě, proti Dukle už po poločasové pauze.

Byla to pro mě obrovská zkušenost. Druholigový fotbal je úplně něco jiného než divize, kterou jsem hrál za béčko. Pocity to byly úžasné, hodně se mi to líbilo. I navzdory tomu, že jsme obě utkání prohráli.

Na premiéru v Líšni, s ohledem na výsledek, jistě jen tak nezapomeneš.

To určitě ne, ten zápas si budu pamatovat dlouho. Nic to neznamená. Můj strýc (Edvard Lasota – pozn. aut.) mi říkal, že když poprvé nastoupil, vedli 2:0 a nakonec dostali šest gólů nebo kolik.

Jak hodnotíš duel s Duklou?

Myslím si, že jsme mohli nad Duklou klidně vyhrát, nebýt té červené karty a těch dvou pokutových kopů. Je to škoda. Po červené kartě to pro nás bylo velmi těžké, protože Dukla presovala, pořád držela míč a hrála to, co ji vyhovovalo.

Po prohře jste definitivně ztratili šanci na umístění v první osmičce.

Hrozně moc nás to mrzí. Chtěli jsme z těch dvou domácích utkání vytěžit aspoň čtyři body. To už se nám nepovede. Do posledního zápasu půjdeme naplno, snad bude vítězný.

Za Třinec dříve kopal rovněž tvůj starší bratr Jan, který teď nastupuje v Jablunkově.

Honza hrával za juniorku, pak naskočil do přípravy s áčkem. Hraje v Jablunkově, protože studuje vysokou školu v Brně. Fotbal je u něho na vedlejší koleji.

A jak to bude s tebou?

Absolvoval jsem tříletý obor elektrikář, školu už můžu hodit za hlavu. Teď se zaučuji v rodinné firmě, v třineckém sklenářství, které založil můj děda. Uvidím, jak to bude s fotbalem.

Jak odhaduješ své šance probojovat se natrvalo do užšího kádru Třince?

Volno budeme mít krátké, asi tak týden nebo deset dnů. Na letní přípravu se velice těším, i když vím, že bude hrozně těžká. Nachystám se, abych ji zvládl.

Vyrazíš někam na dovolenou?

Už jsme byli v Orlických horách, takže teď už neplánuji jet nikam. Volno strávím doma na zahradě.