Když byla uvalena karanténa, jaké změny pro vás jako trenéra nastaly?

Byla a je to nová zkušenost, protože nikdo z nás takovou situaci ještě nezažil. Samozřejmě, když skončí sezóna, tak máte dva týdny kdy jste doma. Ale toto bylo jiné v tom, že jsme doma museli být vlastně povinně. Chyběla mi společnost a kontakt s lidmi, byl jsem izolovaný doma. Prvních čtrnáct dní se to dalo vydržet, ale postupem času jsem začínal být nervózní. Nicméně jsem psychicky silný, tak jsem to zvládl. (smích)

S kluky jste byli v kontaktu často.

To souhlasí, jakmile přišla nouzová opatření, tak jsme vytvořili mikro-cyklus týdenního plánu bez míče. Snažili jsme se ho vytvořit tak, aby se co nejvíce podobal běžnému tréninkovému procesu. Byli jsme s hochy v kontaktu přes email. Také jsem s nimi hovořil telefonicky a bavili jsme se spolu nejen o sportu, ale také o tom, jak zvládají nastolená opatření. Snažil jsem se apelovat na dodržování školního vzdělávání, jelikož jsou to kluci školou povinní.

Tréninkový plán jste měli společný. Byl někdo, kdo ho měl i individuální?

Pracovali jsme všichni kolektivně, sporttestery nebyly rozdány. Ale vím, že kluci po nějakém čase karantény, kdy se zmírnily nařízení si našli klidné místo a ač v minimálním počtu a za dodržování rozestupů pracovali s míčem, který jim chyběl.

Jaké to bylo takto nově s hochy pracovat?

Byla to další nová zkušenost. Nicméně kluci jsou dospělí, plán byl jasný. Komunikovali jsme emaily, textovými zprávami. Vlastně jsme pracovali pořád na stejném plánu, akorát každý sám. Pevně doufám, že jsme tuto situaci zažili jak se říká poprvé, tak i naposledy a nebude se opakovat.

Dokázal by jste na tomto provizoriu najít i něco pozitivního?

Nad tím jsem se nepozastavoval. Bral jsem to spíše jako negativní stav. Je to velká izolace, velké omezení. Což jsou negativa. Pozitivní bylo spíše to, že během zhruba čtrnácti dní si člověk odpočinul a hodně si mohl utříbit myšlenky, což jsem udělal. Zpětně jsem zhodnocoval svou práci a přišel jsem na pár věcí, které jsem mohl udělat jinak, lépe či zcela změnit. To bych považoval jako přínos.

Tudíž Vám karanténa přinesla nové nápady?

Nové nápady a inspirace. Také jsem měl čas je čerpat nejen ze své hlavy, ale také ze zápasů třeba z Premier League. Sestříhal jsem si určité pasáže a soustředil jsem se na věci, které mne zajímaly a mohl je převést do tréninkových jednotek. Na to jsem měl nyní dostatek potřebného času.

Co Vám na druhou stranu karanténa vzala?

Rozhodně tu svobodu pohybu, společnost, osobní kontakt s lidmi. Přestože jsem se šel proběhnout, projít do parku, nebylo to ono. Byla to velká změna, ale stále říkám, že musíme být ohleduplní, chránit si své zdraví a přistupovat k daným nařízením zodpovědně. Bylo a je třeba respektovat Vládu, nic jiného se ani dělat nedá.

Na klucích bylo vidět, že se těšili. Těšili se na hřiště, na míč a také na své kamarády. K prvnímu tréninku jsme proto přistoupili trochu volněji, srandičky, pokec. Avšak další trénink už jsme se soustředili na techniku, jelikož když nemáte skoro dva měsíce kontakt s míčem, je to znát při odhadu na míč, technice přihrávky… Věřím, že během jednoho či dvou týdnů se dostaneme opět do normálu. Rozhodně jsem se na první trénink těšil i já. Těšil jsem se, že si povykládám i s někým dalším, než jen s manželkou. (smích)

Děkuji za rozhovor.