Začněme utkáním v Sokolově, kde jsi po delší době dostal šanci.

Abych řekl pravdu, ani jsem to nečekal. Jirka Valenta se zranil, a tak jsem naskočil místo něho. Snažil jsem se ze sebe dát to nejlepší. Jsem rád i za těch deset minut.

Mohl jsi strhnout vítězství na stranu Třince. Kolik ti scházelo ke gólu?

Míč po centru jsem hlavou nezasáhl, sjel mi někde na rameno. Kdybych to lépe trefil, mohl jsem rozhodnout a my si mohli odvézt tři body. Škoda, že jsme v prvním poločase neproměnili slibné příležitosti. Po změně stran jsme si nechali vstřelit dva góly po rohových kopech. Tohle si příště musíme lépe pohlídat.

Jak se vypořádáváš se silnou konkurencí ve středu třinecké zálohy?

Většinou jsou to velmi zkušení a kvalitní fotbalisté, jsem rád i za to, že s nimi vůbec mohu trénovat. Přestup do Třince vnímám jako dobré rozhodnutí. Nemusím chodit do práce, živím se fotbalem. Splnilo se mi to, co jsem si vždycky přál.

Na pořádnou šanci ve druhé lize prozatím čekáš v divizním béčku. Užil sis podzimní derniéru proti Havířovu?

Jasně. Nastoupil jsem proti svým dobrým kamarádům. Trošku mě mrzí, že jsme je porazili tak vysoko. Navíc mi ještě rozbili hlavu…

Kdo tě zasáhl do hlavy?

Myslím si, že to byl Lukáš Skoupý. Měl jsem dát gól už předtím, ale nepovedlo se. Tak jsem zkusil vyraženou střelu dorazit hlavou. Ještě si to s ním vyřídím (směje se). Věřím, že do dalšího utkání budu v pořádku.

Špičkovali jste s bývalými spoluhráči před utkáním?

Ano, něco málo tam proběhlo. Dokonce jsem na zápas přijel z Havířova s nimi.

Bývalý tým jsi rozhodně nešetřil. Z trestného kopu jsi zvýšil na 3:0, vybojoval jsi pokutový kop a neproměnil další šance.

Chtěl jsem se před bývalými spoluhráči předvést v co nejlepším světle. Oni také byli hodně motivovaní. Budu jim držet palce, aby jaro zvládli lépe než podzim.