Atletický trenér Kamil Lubojacki: Děti potřebují pohyb!

Trenér Kamil Lubojacki už dlouhá léta pomáhá české atletice vychovávat přední atlety a reprezentanty a to nikdy nebyl vrcholovým atletem. Jaký je rozdíl mezi malými atlety a fotbalisty pohledem jablunkovského trenéra?

Pane trenére, jak jste se dostal k trénování atletiky?

„K trénování atletiky mě přivedla moje dcera. Já jsem odjakživa sportoval a také se věnoval dětem. Poté přišla nějaká pauza, kdy jsem nedělal nic ani s dětmi, ani se sportem. Až když dceři bylo zhruba šest nebo sedm let, tak jsem se opět začal zajímat o sport, udělal jsem si trenérské kurzy a započal svou trenérskou cestu. Práce s dětmi mě velice baví. “

Kde v současnosti trénujete?

„Jsem trenér třinecké atletiky, ale trénuji v Jablunkově, kde je o atletiku velký zájem. Nicméně Jablunkov a Třinec patří k sobě.“

Jaké věkové kategorii se věnujete?

„Jelikož nám chybí trenéři, tak pracuji se všemi věkovými kategoriemi. Máme to rozděleno do dvou skupin. První trénink absolvuji s mladší skupinou a za hodinu a půl se starší. Máme pěkně naloženo (smích).“

Vyskytuje se u vás nějaký výrazný talent?

„Máme několik výrazných talentů, například Karolína Sasynová, která je mistryní České republiky na 1500 metrů bude startovat v Baku na Evropských hrách, jelikož jako jediná z České republiky splnila limit pro účast. Dále je to Aneta Chlebiková, která loni odešla na vysokou školu a momentálně je na mistrovství Evropy. Je to mistryně republiky na 5000 a 1500 metrů. Další můj odchovanec je René Sasyn, kterého si před dvěma lety vzala pod svá křídla Dukla Praha. Dalo by se říci, že jsme odchovali hodně šikovných a talentovaných atletů v Jablunkově.“

V úvodu jste prozradil, že jste se věnoval sportům, jaké to byly?

„Já jsem byl řecko-římský zápasník, do sedmnácti let jsem závodil za Třinec, což je trochu vzdálené od atletiky (smích).“

Přenesl jste si nějaké věci z tohoto sportu do atletiky? Je to vůbec možné?

„Určitě. A pro mě asi to nejpodstatnější - přístup trenérů. Měli jsme skvělé trenéry, sourozence Bojkovy. S dětmi jednám stejně, jako oni kdysi jednali se mnou. S dětmi si tykám, máme super partu, bavíme se spolu jako s dospělými. Děti vycítí, když se s nimi bavíme a jednáme jako rovný s rovným. Děti reagují úplně jinak, než když jednají například s učitelem a v tom je velký rozdíl.“

Jaké to bylo trénovat malé fotbalisty? Je tam třeba velký pohybový rozdíl?

„Rozdíl to určitě není, naprosto to nejde rozeznat. U tak malých dětí je základem pohyb. Jsou děti, které se hýbou více a také ty, které zase méně. Není rozdíl mezi fotbalistou, plavcem nebo třeba atletem. Děti potřebují základní kondici, kterou docílíte vším možným. Ale jednoznačně základem je pohyb, aby se zapotily a neseděly doma. To je celá pravda o přípravkách (smích).“

Děkuji za rozhovor.