Pane trenére, co se vám vybaví, když se řekne Třinec?

„Jsou to železárny, pak je hokej a až jako třetí je fotbal (smích). Jelikož jsem fotbalista, Třinec znám velice dobře. Když jsem trénoval Ústí nad Labem, tak Třinec byl náš pravidelný soupeř.“

A co rok 2001, jarní část sezóny?

„To jsem hrál za Chomutov. Narážíte na hattrick proti Třinci? To si pamatuji. Vyhráli jsme 4:1. Jeden gól jsem dal levou nohou, další hlavou a pak z penalty. Třinec hrál o záchranu a my jsme byli relativně v klidu. Ve fotbale jsem začínal jako útočník, možná proto se mi to povedlo. Můžu ještě něco říct k té předchozí otázce?“

Povídejte.

„V Třinci jsem byl ještě dřív, v roce 1989 jako voják Rudé hvězdy Znojmo. Byli jsme zde na soustředění s trenérem Fryčem. V tu dobu patřili mezi mé spoluhráče Marek Trval, Pavel Kubánek, Pavol Švantner a další. Měli jsme soustředění tady v areálu, běhali jsme na oválu šestnáctikilometrové běhy a dívali se, jak kouří z komínů železáren.“

Znamená to, že v té době byl Třinec odstrašující případ?

„Třinec a Ostravsko dříve byly průmyslovou oblastí se znečištěným ovzduším. Dříve se to tolik neřešilo. Upřímně jsem překvapen, jak se to od té doby tady změnilo. Je tady krásná příroda.“

Jak se zrodil váš příchod do slezského města?

„Měl jsem jednu nabídku z druhé ligy, tam se to nějakým způsobem táhlo a nebyly tam jasnosti. Do toho mi zavolal Karel Kula, kterého znám ze studia trenérské profilicence, a zeptal se, zda bych měl zájem přijít do Třince? Říkal, že by chtěl trenéra, který by dokázal předat své dlouholeté zkušenosti jak mužstvu, tak celému realizačnímu týmu. Rád jsem to přijal, protože jsem byl necelé dva roky bez fotbalu.“

Působil jste pět sezón v Ústí nad Labem, čtyři ve Slovácku, jaký je recept na trenérskou dlouhověkost? V České republice to není tolik obvyklé.

„V Ústí jsme byli na takové sinusoidě. Dva roky jsme se zachraňovali, třetí jsme se rvali o postup do nejvyšší soutěže, čtvrtý rok jsme sestoupili z první ligy a v pátém roce jsme postoupili, bohužel jsme neměli stadion a zůstali ve druhé lize. V šesté sezóně se mi ozvalo Slovácko, kde jsem zažil svůj nejlepší trenérský úspěch. Každý rok jsme bezpečně zachránili ligu a vychovávali hráče.“

S jakými úkoly startujete angažmá pod Javorovým?

„Mám nějakou vizi, ale nerad bych ji nyní prozrazoval. Koncepce českého fotbalu je u nás urážka, nikdy to není dodržené. Rozjel jsem to na Slovácku, bohužel tuto myšlenku to v Brně nenašlo, přestože jsem byl upozorňovaný, že ta dlouhodobost je možná ještě delší. Po čtyřech kolech druhé sezóny jsem v Brně skončil.“

V pondělí proběhl první trénink, kolik hráčů jste znal z dřívější doby?

„Já jsem nebyl úplně odloučený od fotbalu. Viděl jsem mnoho zápasů druhé ligy včetně zápasů Třince, sledoval jsem, jak si ten tým vede. Zajímalo mě, jakou sestavou a taktikou hrají. Je tady brankář Lukáš Paleček, který tady působí dlouhá léta. Znal jsem i dnešního sportovního manažera Marka Čelůstku, Richarda Vaňka, Imricha Bedecse, je tu i zkušený Ondřej Kušnír. To by měla být taková osa týmu.“

Kdo by měl být lídrem kabiny?

„Záleží, kdo bude v základní sestavě. Dnešní mládež má trochu problém s lídrovstvím. Lídr v kabině by měl být spojen s lídrem na hřišti. Je potřeba se do toho vcítit jako hráč. Budu se snažit, aby to byl rodilý lídr. Umělí lídři nejsou na to úplně nastavení. Mám tady pár tipů a pár jmen, kteří by to měli být.“

Už víte, kde vás tlačí bota a na kterých postech budete muset posílit?

„Není tajemstvím, že po Reném Dedičovi tady zůstala díra na pozici číslo devět, to znamená na postu hrotového útočníka. Druhá pozice je pozice Pavla Ilka, který je na zkoušce v Karviné. Předpokládám, že už se nevrátí. Chybí nám také klasický podhrotový hráč, taková desítka. Pokud se nepletu, odešlo nám šest hráčů a bude třeba je nahradit.“

S koncem loňského ročníku skončila i Juniorská liga. Jak bude vypadat vaše spolupráce s B-mužstvem?

„Jsem rád, že Juniorská liga skončila. Tato soutěž se vyloženě nepovedla. Nechci vzpomínat mou minulost, ale je optimální, když má ligový tým rezervu ve třetí lize. Tým má svou kostru, trénuje s hráči, kteří se nevešli do zápasového vytížení, proto se mi líbí B-mužstva. Tady bude B-mužstvo v divizi. Některé tréninky budeme trochu propojovat, a pokud někdo nebude vytížený, půjde si zahrát za rezervu v divizi.“

V Brně jste měl vizi, aby vaším herním stylem hrála i mládežnická družstva. Chystáte něco podobného minimálně pro B-mužstvo?

„Nechtěl bych to až tak protnout, ale mládež tady funguje ve velice dobrém stavu. Devatenáctka, B-mužstvo a A-mužstvo budou hrát dospělý fotbal a tam bych byl rád, kdybychom našli společnou řeč a navázali na vrchol klubu, kterým je druholigové mužstvo.“

Pojďme k vaší osobě. Někteří hráči a diváci vás neznají, jste bouřlivák nebo spíš klidný trenér?

„Vzhledem k tomu, že používám na hráče metodu cukru a biče, tak toho bouřliváka mám někdy v povaze.“

Budete bydlet v Třinci nebo cestovat na jih Moravy?

„Měl jsem trochu štěstí, začal jsem se zajímat o bydlení, našel jsem si dům na pronájem v Jablunkově. Mám psa a přál jsem si, aby se mnou nemusel být někde na ubytovně nebo v malém bytě. Je to až od srpna a těším se, protože je to moc hezké bydlení. Dokonce je to nějakých dvě stě metrů od asistenta Tomáše Jakuse.“

Co říkala na vaše angažmá v Třinci rodina?

„Já mám dvě dcery a přítelkyni, velikánské fanynky a ty jezdí prakticky na každý zápas, ať už hrajeme doma nebo venku. Když se to dozvěděly, tak řekly: Dál už to nešlo? Ony jsou z Teplic, tak uvidíme.“

Máte nějakou představu o volném čase tady na Třinecku?

„Když vidím to okolí, je to tady krásné. Budu chodit s pejskem na procházky. Také mám rád hokej a lyžování, ale neumím bruslit, ani lyžovat.“ (smích)

Co byste vzkázal hráčům a fanouškům na začátku svého působení?

„Hráčům, aby pokračovali v některých povedených jarních výkonech a také, aby zůstali tou partou z úspěšné části jara, která nesmí být narušena. Věřím, že fanoušek si najde cestu a bude mít radost z našich výkonů a výsledků.“

Děkuji za rozhovor.