Martine, trochu netradičně se s vámi vrátím k závěru podzimu. Jak na něj vzpomínáte?

„Na závěr podzimu vzpomínám v dobrém, protože jsme šest utkání za sebou neprohráli a poslední tři vyhráli. Závěrem jsme trochu napravili nepovedený začátek soutěže. Ještě však máme co napravovat, protože začátek byl extrémně špatný.“

A z vašeho pohledu? Vaše přítelkyně měla před porodem.

„Závěr byl pro mě trochu více stresový. Ani jsem se tolik nesoustředil na fotbal, ale možná to mi paradoxně pomohlo, protože jsem si na hřišti nepřipouštěl žádnou trému. Když jsme hráli v Praze, tak přítelkyně měla termín porodu, naštěstí to vyšlo po skončení podzimní části.“

Bylo těžké se soustředit na fotbal, když jste měl v hlavě myšlenky na přítelkyni a dítě?

„V zápase jsem na to nemyslel a soustředil se pouze na fotbal. S úvodním hvizdem rozhodčího jsem myslel pouze na dění na hřišti. Trochu jiné to bylo, když jsme nehráli. Tuto situaci jsem nikdy nezažil, ale dobře to dopadlo.“

Měl jste na lavičce někoho, kdo by vám dal informace, kdyby přišla pravá chvíle?

„Měl jsem Česiho (Česlav Kolodziej – masér, pozn. red.). Když bylo čtrnáct dní do termínu porodu, tak jsem mu dával mobil, případně rodině číslo na něj. On byl taková moje spojka mezi trávníkem a rodinou. Naštěstí nic neříkal, takže jsem mohl být v klidu.“

Byl jste u porodu? Jaké jste měl pocity?

„Byl jsem. Byl to můj první porod. Nevěděl jsem, co od toho čekat. Měl jsem smíšené pocity, ale strašně jsem se těšil. Byl jsem hrozně rád, že mě trenér pustil po posledním zápase domů a mohli jsme rodit u nás v Liberci. Asi by mi bylo líto, kdybych o něj přišel. Jsem rád, že jsme to všichni úspěšně zvládli.“

Jak jste trávil individuální přípravu?

„Pro mě už je třetím rokem stejná. Za trenéra Nečka se toho moc nezměnilo. Zimní příprava je hodně o nabírání kondice, o běhání a posilovně. Já jsem jeden z těch, kterým to tolik nevadí.“

Po začátku přípravy vás opustil záložník Šimon Šumbera, váš konkurent na levé straně. Projevuje se to v přípravných zápasech, kde jste jedním z nejaktivnějších hráčů. Je možné říci, že jeho odchodem se vám uvolnily nohy?

„Šimon Šumbera byl sice konkurent, ale mohl hrát ve středu pole i na pravém kraji. I přes jeho odchod je konkurence na levé straně velká. Může tam hrát mladý Cienciala i další. Co se týče mé rychlosti, tak já vždy patřil k těm rychlejším. Možná soupeři měli těžší nohy. Mně nepřijde, že bych zrychlil, ale třeba se mýlím.“

Pojďme k jedné nepříjemné statistice. V přípravě jste ze tří zápasů proti soupeřům ze stejné nebo silnější soutěže vstřelili jen jeden gól. Je finální fáze největším problémem, na kterém ještě do startu jarní části musíte zapracovat?

„My jsme dali hodně gólů soupeřům z nižších lig, ale je pravdou, že proti silnějším týmům jsme moc gólů nedali. Na tom musíme hodně zapracovat, protože to nás limitovalo i na podzim. Bohužel nemáme v útoku extra zabijáka, který by dával patnáct gólů za sezónu. Musíme se o góly podělit ve více lidech.“

Nyní už vás čekají pouze soupeři ze stejné nebo vyšší soutěže. Je to výhoda nebo raději hrajete proti slabším?

„Mám raději těžší soupeře, protože si můžu dokázat, jak na tom jsem. Soupeři z nižších soutěží nás moc neprověří, ale i oni potřebují výkonnostně růst a potřebují konfrontaci s námi. S těžšími soupeři můžeme vidět, jak na tom jsme a třeba zaujmout.“

Kdybyste měl v procentech odhadnout, jak blízko nebo daleko máte do ideální formy. Jaké číslo byste zvolil?

„To je těžké říct. Do ideální formy je ještě daleko. Výsledky v přípravě nic nedokazují. Byl bych raději, kdybychom v přípravě prohrávali a v lize naopak vítězili a ne tak, jak tomu bylo v létě, kdy se nám v přípravě dařilo, ale v lize jsme se nemohli nastartovat. Musíme na sobě pořád makat a chtít se každým dnem zlepšovat. Důležité bude první utkání proti Ústí nad Labem.“

Děkuji za rozhovor.