Jirko, máte za sebou dva domácí zápasy. Jak byste je zhodnotil?

„Zápas s Chrudimí se mi hodnotí pozitivně, protože jsme doslova urvali tři body. Otočili jsme výsledek z 0:1 na 2:1. To našemu týmu prospěje, zvláště když máme málo bodů. Druhý zápas se nám herně, ani výsledkově nepovedl. My jsme samozřejmě chtěli vyhrát, bohužel takové zápasy o záchranu někdy jsou. Není to o dvaceti šancích a střelách za zápas. Alfa a omega toho zápasu je nedostat gól. To se nám povedlo, bohužel jsme ho ani nedali. Vlašim se soustředila na defenzívu, bohužel my jsme toho dopředu moc nepředvedli. Myslím, že kdybychom hráli do Vánoc, tak ten gól nedáme. Ze zápasu s Vlašimí jsme si vzali více negativních než pozitivních věcí, ale úplně negativní zápas to nebyl.“

Kde hledat příčiny neúspěchu v útočné fázi?

„Je to většinou dané soupeřem. Chrudim byla prostupnější než Vlašim. Ve Vlašimi jsou mladí a běhaví kluci. Svým pohybem nám neotvírali prostory pro kloudnou akci. Z naší strany to bylo hodně stojaté, proto jsme si nevytvářeli šance. To byla naše největší chyba. My začneme hrát nebojácně, až když prohráváme 0:1. Stejně tak tomu bylo i s Chrudimí. My se začneme více hýbat, máme větší pohyb, větší nabídku, to se pak člověku hraje lépe, když vidí pořád tři volné hráče, nebojí se do kličky. Je to o sebevědomí a pohybu.“

Jaké to je pro hráče hrát takový zápas? Jdete do souboje jeden na jednoho a z něj vyjde téměř vždy jako vítěz defenzivní hráč.

„Kdybych byl trenérem, tak bych radil, abychom to zkoušeli dál. Ono to třeba třikrát nevyjde, ztratí se míč, ale třeba to vyjde příště. Je nepříjemné, když se ztratí balón a soupeř jde do brejku, ale na to člověk nesmí myslet. Musí myslet pořád pozitivně a zkoušet to dál. Jednou to vyjde, pak může dát finální přihrávku nebo gól. Určitě se toho nesmíme bát. Souboje jeden na jednoho rozhodují zápasy.“

Ke konci zápasu směřovaly na vaši adresu kritické reakce z tribun. Jak jste to vnímal?

„Je to nepříjemné, ale člověk ty lidi chápe. Oni se jdou podívat na fotbal, zaplatí za to nějaké peníze a chtějí za ně vidět nějakou šou. Chtějí vidět střely, akce, souboje jeden na jednoho a další pohledné momenty. Bohužel my jsme spíš předvedli dobrý výkon dozadu než dopředu. Na takový fotbal se špatně dívá. Je lepší sledovat zápas, který skončí 4:4. V něm padne více gólů, je více rušivých momentů. Tady jsme nabídli snad jednu střelu na bránu a to bylo vše.“

V neděli vás čeká zápas na Žižkově. Žižkov je soupeř, se kterým jste hráli většinou otevřený fotbal nahoru – dolů.

„S Žižkovem se nám poslední dobou daří a pojedeme tam s cílem vyhrát. My teď musíme vyhrát každý zápas, ať je to Žižkov nebo České Budějovice. My se nemůžeme ohlížet na to, co bude. Teď jsme ztratili dva body v tabulce pravdy a musíme to napravit vítězstvím. Dáme do toho všechno a snad se nám to povede.“

Co bude klíčem k vítězství?

„Klíčem k vítězství bude aktivní pohyb dopředu, sebevědomí a souboje jeden na jednoho. V defenzívě pak plná koncentrace a musíme pomáhat jeden druhému. V obranné fázi je to u nás menší problém, než v té útočné. Musíme na tom potrénovat, ale nesmíme to strhnout do situace, kdy budeme útočit všichni. Musí být plně koncentrovaný dozadu. Víme, že Žižkov tam má okénka a toho bychom chtěli využít.“

Poslední domácí zápas sehrajete proti Brnu. Bude to pro vás něco speciálního?

„Speciální to bude spíš pro mé blízké a mou rodinu. Pro mě to bude asi bližší zápas než s Varnsdorfem, Táborskem nebo Vlašimí. Strávil jsem tam několik let a na ten klub mám dobré vzpomínky. Pan trenér Šustr mě trénoval v dorostu, dokonce mě přitáhl do Brna. Vzhledem k trenérovi to bude trochu specifičtější.“

Děkuji za rozhovor.