Tomáši, dočetl jsem se o vás, že jste talent, kterého vychovával a držel v Havířově Miroslav Matušovič. Jak to s vámi ve skutečnosti bylo?

„Bylo to o vzájemné domluvě. Měl jsem nabídky hned po roce, co jsem přišel do mužské kategorie. S Mirkem mám super vztah a hodně mi radil o fotbalu. Dohodli jsme se, že s přesunem někam výš počkám. Nebyl jsem zkušený, ale teď jsem zkušenější než na začátku.“

Ve svém životopisu máte týmy jako Opava, Baník Ostrava a Vítkovice. Jaká byla vaše kariéra před příchodem do Třince?

„Úplně na začátku to byl Slovan Havířov. Ten se spojil s dalším havířovským klubem MFK Havířov. Já jsem pak odešel k žákům do Baníku Ostrava. Poté jsem se vrátil do Havířova a následně zkusil angažmá v Opavě a Vítkovicích, kde jsem odehrál poslední dorostenecký rok.“

Jak jste se dostal do Třince?

„Bylo to na doporučení Mirka Matušoviče. On se dobře zná s vedením. Zeptal se, zda by mě trenér Neček nevzal na zkoušku. Dostal jsem deset dní a osvědčil se. Jsem moc rád a děkuji všem, že mi dali příležitost.“

Přišel jste na zkoušku a hned v prvním zápase jste stál proti hráčům Górniku Zabrze.

„To bylo něco. To jsem pomalu nevěděl, co dělat dřív. Bylo tam strašně moc lidí, atmosféra byla super. Fotbal je pořád stejný, ale tady už se trestá každá chyba, každý špatný posun. Bylo to hodně fyzicky náročné, odehrál jsem třicet minut a stačilo mi to.“

V dalším průběhu jste byl jedním z nejlepších hráčů v kanadském bodování. Znamená to, že postup z divize do druhé ligy nebyl velkým skokem?

„Je to velký skok, ale rozdíl je v tom, že mě kluci dokázali velmi dobře využít. Dal jsem hodně gólů, ale bylo to po zásluze celého týmu. Já jsem už byl jen ta třešnička na dortu. Třikrát jsem to dával do prázdné brány a dvakrát jsem běžel sám na bránu. Kluci mě výborně našli.“

Většina kluků si chválí atmosféru v kabině. Jak ji vnímáte vy?

„Atmosféra je super, líbí se mi to tady. Je tu sranda, pohoda, a když má přijít koncentrace, tak se koncentrujeme. Klape nám to.“

Jaká byla letní příprava vaším pohledem?

„Byla hodně složitá. Já jsem 16. června skončil posledním zápasem v Havířově a o dva dny později už jsem byl v Třinci na prvním tréninku. Byl jsem bez odpočinku, jedu na jeden zátah, ale tělo už si zvyklo. V prvních dnech jsem přišel domů, lehl do postele a chodil strašně brzo spát. Snažím se zvyknout si na všechno. Co se týče tréninků, tak Míra to má v Havířově dobře zmáknuté, takže nelze říct, že bych tady v Třinci nestíhal.“

Svou pílí jste si vybojoval místo v základní sestavě pro zápas v Budějovicích. Jaký byl?

„Čekal jsem, že budu trochu více nervózní, ale kluci mi hodně pomohli. Říkali mi, ať to nevnímám. Mně se prostředí v Budějovicích líbilo. Hrál jsem si svou hru.“

Kdybyste měl označit rozhodující moment zápasů, který by to byl?

„Byl to druhý gól, tam jsme zbytečně ztratili balón a y protiútoku jsme dostali gól. Mohli jsme udržet remízu.“

Vy jste měl také šanci, ale míč po vaší střele orazítkoval břevno.

„Ano, to je škoda. Šimon Šumbera mě výborně našel. Měl jsem těžkou pozici, dobíhal jsem a snažil jsem se trefit bránu. Ani jsem moc nevěřil, že to půjde na bránu, nakonec to skončilo na břevně.“

V sobotu nastoupíte k prvnímu utkání na stadionu Rudolfa Labaje. Můžete něco říct o soupeři?

„Já toho moc nevím, neměl jsem možnost proti nim hrát. Bude to těžký soupeř, ale my se budeme chtít prezentovat svým stylem.“

A na závěr: Stanovil jste si nějaké cíle v třineckém angažmá?

„Chci hrát co nejvíce a sbírat zkušenosti pro svou osobní kariéru. Důležité je, aby se týmu dařilo.“

Děkuji za rozhovor.