Lukáši, odehráli jste fantastický zápas v Opavě. Jak jste ho vnímal?

„Ono se hraje dobře, když přijde taková návštěva, jako přišla v Opavě. Ani mi nevadí, když na mě lidi řvou různé pokřiky, spíš mě to vyhecuje. Když na začátku dostanete gól, tak je ten zápas špatný, protože můžete dostat búra. Tím, že jsme dlouho drželi nulu, tak se nám hrálo opravdu dobře.“

Nenapadlo vás, že to může dopadnout jako na Slavii, kde Pražané měli drtivou převahu, a po vítězném poločase přišel debakl 5:1?

„Vždycky to máte v hlavě, ale Slavie je něco jiného než Opava. My většinou v Opavě máme první poločasy špatné. V bráně za fanoušky většinou dostaneme tři nebo čtyři góly a je po nás. Teď jsme věděli, že to bude těžký druhý poločas, ale mohlo by to klapnout. Při troše štěstí jsme mohli vyhrát.“

Byla tam spousta střel, které jste pochytal. Když už jste nestačil, byl na brankové čáře Mikk Reintam.

„Já jsem si prvně myslel, že to jde vedle. Když jsem se bavil s kluky, kteří se na to dívali v televizi, tak to vypadalo, že to jde do brány. Mikk to naštěstí zachránil. My jsme měli také šance, které chytil Vojta Šrom.“

Kdy Vám bylo nejhůř?

„Asi když jsem viděl, že v poslední minutě naskakuje Smola. Ten má na mě vždycky čuch. Říkal jsem si ajajaj a doufal, že mě trefí. Naštěstí mě trefil.“

Co Vám běželo hlavou při úniku Janošíka? Zachránil jste tým a spoluhráči útočili na vítězství.

„Já jsem to ani pořádně neviděl. Najednou ležel, za mnou hulákali diváci „penalta“. Penalta to ale nebyla. Neviděl jsem, co se tam stalo. Bylo to po opavské šanci, byl jsem trochu otřesený, protože mi balón přistál na bradu. Viděl jsem to až v televizi.“

Jak moc cenný je bod z Opavy?

„Je cenný, protože Opava je jasným postupujícím. Mají výborný manšaft, výbornou diváckou podporu. Šancí bylo hodně a klidně to mohlo skončit 2:1 na obě strany.“

Má pro vás remíza v Opavě větší hodnotu než některá z předchozích čtyř jarních remíz?

„Asi ano. Proti týmům jako Ústí a Frýdek-Místek lidé očekávali, že je sfoukneme a porazíme. V Opavě od nás nikdo body nečekal. Týmy, které jsou dole, tak nechtějí spadnout. Proto v zimě posílily a připravují se jinak. Jestli si lidé myslí, že sem přijedou poslední Vítkovice a my jim dáme 4:0, tak jsou na omylu. Týmy bojující o záchranu jsou někdy horší, než když hrajete se soupeři ze středu tabulky, kterým o nic nejde.“

Na konci března jste obdržel cenu pro Sportovce okresu. Jak to ocenění vnímáte?

„Ve svých letech už jsem to nečekal. Beru to trochu humorně, protože jsem tam seděl mezi juniory. Je příjemné přebírat ocenění za svou práci. Před osmi nebo devíti lety jsem podobné ocenění obdržel v Mostě.“

Být nejlepším gólmanem podzimu ve FORTUNA národní lize není vůbec jednoduché, takže to ocenění bylo určitě zasloužené.

„Jednoduché to není, ale jak už jsem říkal někde do novin - fotbal je kolektivní sport. Kdybych dělal lukostřelbu nebo kuželky, tak je to jasné. Není to jen o mně, je to o celém týmu. Je to i zásluha kluků.“

Cenu ze Sportovce roku jste se rozhodl věnovat, můžete říct komu?

„Finanční dar jsem dnes předal Centru sociální pomoci Třinec pro Denní stacionář RADOST.“

Zmínil jste kuželky. Kuželky se hrají v Domově s pečovatelskou službou Senior v Bystřici, kde jste spolu s klientkami oslavil Mezinárodní den žen. Jak na tuto akci vzpomínáte?

„Byla to příjemná akce. Nehráli jsme kuželky, ale hráli jsme pexeso. Už nějaký pátek se známe s paní Kovářovou, ta mě vyhecovala. Je to pro nás zpestření, i senioři byli rádi, že jsme je navštívili. Seniorky mi říkaly, že bychom si mohli zahrát i pétanque. Já rád přijedu, ale budu pořád stejně soutěživý a budu chtít vyhrát.“

Děkuji za rozhovor.