Mirku, na svém kontě máte 199 startů v 2. lize a MSFL. Co říkáte na to číslo?

„Vážím si toho, že jsem tady těch 199 zápasů mohl odehrát. Hodně mi to dalo, zažil jsem tady hodně spoluhráčů. Mám a doufám, že ještě budu mít z třineckého působení pouze pozitivní vzpomínky.“

Začínáte vnímat, že jste v kabině jedním ze služebně nejstarších hráčů, když pomineme půlroční hostování ve Frýdku-Místku?

„Teď už pomalu ano. V posledních letech je cítit, že sem přichází hodně mladých, klub se snaží sestavu obměňovat. Poslední stálice, které tu byly, Pavel Malíř a Michael Hupka, po sezóně skončily. Zůstal akorát gólman Václav Bruk.“

Jak vzpomínáte na svou první sezónu v Třinci?

„První sezóna v Třinci byla pěkná, protože jsme postoupili do druhé ligy. Následující půlrok se nám za trenéra Hajného vydařil, hráli jsme první zápas doma s Bohemians, přišlo plno lidí a my vyhráli mým gólem 1:0. Byla tu euforie.“

Když si vzpomenete na první sezónu, tehdy jste skončili čtvrtí, ale nakonec jste mohli slavit administrativní postup. Jak na to vzpomínáte?

„Já jsem šel tady v zimě s tím, že Třinec chce druhou ligu. Pro mě bylo pozitivem, že se postoupilo hned v roce, kdy jsem tady přišel. Sezóna byla špatně rozehraná, po podzimu jsme byli pátí nebo šestí, ale se mnou přišlo dost nových hráčů. Nakonec to vykrystalizovalo v postup do druhé ligy ze čtvrtého místa.“

Která z těch sezón byla podle vás nejlepší?

„Nejlépe jsme hráli asi za trenéra Nečka, hráli jsme dobrý fotbal a pohybovali se ve středu tabulky. Výsledkově nejlepší byla za trenéra Luhového, hráli jsme ještě o postup do první ligy a nakonec jsme skončili pátí. Co se týče poháru, tak to byla ta uplynulá, kdy jsme byli kousek od semifinále. Pořád nás ještě mrzí, že jsme to v Liberci nezvládli a dostali gól na konci zápasu.“

Hovořil jste o postupovém boji do nejvyšší soutěže. V té době se objevily zprávy, že by Třinec v případě postupu přijal prvoligovou nabídku.

„To je pravda, dělali jsme si z toho srandu, protože najednou jsme začali vyhrávat doma i venku a byli jsme čtyři body od postupové příčky. Bylo to příjemné, když se nám dařilo. Hráli jsme dobře, ale poslední zápasy sezóny už jsme nezvládli a skončili pátí.“

Kromě boje o postup mezi elitu jste si prošel sestupem a třetí nejvyšší soutěží. Co vám to dalo?

„Třetí liga byla soutěž, ze které jsme automaticky chtěli postoupit zpátky. Dalo nám to hodně, museli jsme každý zápas vyhrát, každý se na nás jinak připravoval, brali nás jako favorita, o to to bylo těžší. Já jsem pak odešel na půl roku do Frýdku-Místku na hostování, takže nemůžu hodnotit celou sezónu, ale s Frýdkem jsem postoupil z druhého místa.“

Jste jedním z těch, kteří zažili na sobě jak dres Třince, tak Frýdku-Místku.

„Přišel jsem do Frýdku-Místku, kde se to rozbíhalo. Frýdek se delší dobu pokoušel postoupit do druhé ligy, protože měl stadion a atmosféru na dobré úrovni. Na třetí ligu tam chodilo hodně diváků. Po postupu se ukázalo, jaký tam je divácký potenciál, až z toho byla překvapená celá republika.“

Čeká vás nová sezóna, v pořadí jedenáctá, co od ní očekáváte?

„Nyní už se na to dívám trochu jinak. Je tady více mladých hráčů. Beru to tak, že se klub snaží dávat příležitost mladým. Já si to na jednu stranu užívám, na druhou vím, že fotbalový život je krátký a u mě to může skončit ze dne na den.“

Změnil jste se nějak za těch deset let, kromě toho, že jste ženatý?

„Ani ne, ale jak jsem starší, tak to beru trochu jinak. Cítím větší zodpovědnost za tým a za výsledky. Když přijde kritika, tak je to na nás starších. Z toho pohledu jsem se více změnil.“

Čeká vás dvoustý zápas, jak ho oslavíte?

„Kdybyste mi to neřekl, tak to ani nevím. Já doufám, že to na tu dvoustovku dotáhnu, přece jen mi ještě ten jeden zápas chybí.“

Děkuji za rozhovor.