Richarde. Vy jste do Třince přišel z ostravského klubu. Je pro vás derby mezi Třincem a Vítkovicemi něčím více než ostatní zápasy?

„Já to beru úplně stejně jako každý jiný zápas, vždy se hraje o tři body. Já osobně už necítím žádnou nostalgii. Zažil jsem tam skvělý půl rok na jaře, byli jsme vynikající parta, hráli jsme skvělý fotbal, ale už je to dávno pryč. Nyní se soustředím na to, abychom se dostali do klidných vod.“

Překvapil vás něčím ostravský celek?

„Hráli přesně to, co jsme si říkali, tedy z hlubokého bloku a čekali na standardní situaci nebo brejk. Říkali jsme si, že nesmíme dostat gól na začátku utkání, což se stalo, navíc ze standardní situace. Strašně těžko se dostává před jejich bránu. Druhý poločas jsme do nich bušili, po vyrovnání jsme byli psychicky nahoře, ale pak nás trochu utlumila zbytečná červená karta. Byla to velká hloupost, ale bod je zasloužený.“

Už v prvním poločase jste mohl vstřelit gól, bohužel do vlastní sítě, naštěstí parádně zasáhl gólman Adamuška.

„Ano, vracel jsem se, protože na zadní tyči byl hráč. Když jsem vyskočil, balón se mi ztratil z dohledu, protože přede mnou mi někdo zaclonil. Naštěstí Bazi (Jiří Adamuška) výborně zareagoval a míč vyrazil. Navíc to byl ofsajd, jinak by to byl kuriózní gól.“

Kuriózní gól jste dal ve druhém poločase vy a to rovnou z přímého kopu. Už vás k tomu spoluhráči pouštějí po podzimní trefě?

„Teď už mi to kluci nechávají. Už v první půli nechybělo mnoho, ale trefil jsem boční síť. Při druhém pokusu jsem si věřil, že to dám kolem zdi na jeho stranu, gólman stál uprostřed, tak to vyšlo parádně.“

V nějakém rozhovoru jste říkal, že vy ve druhé lize střílíte pouze pěkné góly. Je to pravda?

„Ve druhé lize jsem dal snad pět gólů a všechny stály za to, ať už ten na podzim, nebo když jsem tady hrál ve vítkovickém dresu. Tento gól byl důležitý, protože nás vrátil do utkání. Byla to jediná zbraň na vítkovickou obranu. Na tréninku jsem to hodně krát zkoušel a vyšlo to.“

Ještě před vyrovnáním vás přeskočil Motyčka a hlavou zvýšil na 0:2. Naštěstí to rozhodčí zrušil pro faul. Jak jste viděl tuto situaci?

„Chtěl jsem jít do hlavičky. Byl jsem před ním a on mi skočil na záda. Kdybych měl ten balón, tak jsem ho odhlavičkoval já. Myslím si, že to byl faul, ale pokud by to rozhodčí nechtěl písknout, tak by si to obhájil.“

Pak vás podržel brankář Adamuška, když chytil pokutový kop.

„Penalta byla také mojí chybou. Chtěl jsem dát Hapinovi (Pavel Hapal) dlouhý míč, z toho vznikla standardka a po dalším rohu přišla penalta. Byla hodně přísná, hlavičkující hráč trefil míčem do ruky Janoščína. Ten byl ve výskoku a nemohl rychle reagovat. Rozhodčí to viděl jako penaltu, tak ji pískl. Možná ji Jirka spravedlivě chytil.“

A nakonec jste mohli vyhrát po krásné individuální akci Omasty.

„To byla skvělá akce. Tomáš si to výborně hodil mezi Mikulu a Celbu. Výborně prošel, ale kdyby to ještě trochu potáhl, mohl obstřelit gólmana.“

Paradoxně po červené kartě diváci viděli zajímavý fotbal nahoru – dolů. Čím si to vysvětlujete?

„Nám více vyhovuje, když soupeř hraje otevřenější fotbal. Fyzicky jsme na tom dobře, okénka se nám otevírala. Bohužel nejde nám to, když musíme bušit do uzavřeného bloku.“

Nyní vás čeká nejdelší cesta sezóny. Se Sokolovem jste v tabulce sousedé.

„Dostali jsme se do situace, kdy je pro nás každý zápas důležitý. Máme 23 bodů, chtělo by to udělat vítěznou šňůru. Teď jsme sice tři zápasy remizovali, ale lepší by bylo, kdybychom dva vyhráli a jeden prohráli, protože místo tří bodů bychom měli šest. Je třeba hrát v Sokolově poctivě zezadu a donutit soupeře tvořit hru. Doufám, že zápas zvládneme, ať je konec sezóny klidnější a nemusíme se strachovat o holý život.“

Děkuji za rozhovor.