Lukáši, máte za sebou první druholigový start od úvodní minuty. Jaký byl?

„Myslím si, že nebyl špatný. Předvedli jsme daleko lepší výkon než v Pardubicích, škoda jen, že utkání skončilo remízou. Myslím, že jsme měli na víc. Bohužel se nám nepodařilo vstřelit druhý gól. A co se týče mé osoby, před zápasem jsem byl trochu nervózní, ale prvním dotekem to ze mě spadlo a hrál jsem svou hru.“

Co vám blesklo hlavou, když vám trenér oznámil, že budete hrát od začátku?

„Už tři dny dopředu jsem věděl, že budu hrát od začátku. Strašně mě to potěšilo a nabudilo. Vážím si toho, že jsem ve svém věku dostal šanci.“

Jak jste se vyspal před utkáním?

„Vyspal jsem se skvěle. Nebyl jsem nervózní, nebudil jsem se. Šel jsem spát trochu dřív než obvykle. Deset hodin spánku před zápasem mi pomohlo.“

Už po Pardubicích trenér říkal, že udělá změny v sestavě. Tušil jste, že by mohl ukázat i na vás?

„Trochu jsem to tušil. Trenér řekl, že udělá řez v sestavě, proto jsem očekával minimálně tři změny. Pak už bylo jen otázkou, koho se to bude týkat. Jsem za to rád, že ukázal na mě.“

S jakými pokyny jste šel na hřiště?

„Hlavní bylo nebát se a hrát svou hru, nebát se soubojů jeden na jednoho a odevzdat maximum. Chtěli jsme vyhrát.“

Největší příležitost jste měl v úvodu utkání, kdy jste přijal přihrávku Luptáka, ale následnou střelu brankář Buček chytil. Jak jste to viděl vy?

„Musím se přiznat, že jsem úplně nestřílel, chtěl jsem to nastřelit tak, aby to někdo tečoval. Byl tam Lukáš Hapal, ale k míči se rychleji dostal brankář.“

Na co budete nejvíce vzpomínat ze své premiéry?

„Nejvíce budu vzpomínat na hlavičku, kterou jsem měl před svým koncem. To letělo kousek od branky. Trochu mě mrzí, že to tam nespadlo, ale z utkání mám dobrý pocit.“

Překvapilo vás něco? Soupeři občas po vás šli.

„Trochu jsem počítal s tím, že to bude něco jiného než Juniorská liga. Co se týče soubojů, tak si myslím, že jsem celkem obstál. Druhá liga je velice důrazná, na můj vkus až moc.“

Přišla se na vás podívat rodina?

„Táta se strejdou se přišli podívat a pochválili mě. Byli tu i další členové rodiny, byl tu děda, dva strejdové, takže podporu jsem měl velkou. Byla tu také přítelkyně.“

Utkání bylo věnováno otcům. Je právě táta ten, kdo vás přivedl k fotbalu?

„Táta v tom má určitě velkou roli, dokonce mě v Jablunkově chvíli trénoval. Hodně mě podporuje, za což jsem mu vděčný. Bez něj bych nebyl tam, kde jsem.“

Musel jste pro tento duel shánět hodně vstupenek?

„Ani ne, potřeboval jsem jen dva lístky. Z rodiny mají všichni permanentky.“

Jaké to je nastupovat na hřiště ruku v ruce s malým fotbalistou?

„Bylo to super, když jsem je viděl před vstupem. Dokonce jsme prohodili pár slov. Ten můj se jmenoval Šimon. Ptal jsem se ho, zda vyhrajeme, tak říkal, že ano. Bohužel bylo k tomu blízko, ale nevyšlo to.“

Nyní má druhá liga přestávku z důvodu reprezentační akce. Jaká je vaše pozice v reprezentaci?

„Byl jsem na třech reprezentačních srazech. Na tom prvním jsem se dostal do základní sestavy, bohužel v těch dalších jsem hrál o něco méně. Nyní už jsem byl jen náhradník, takže uvidíme.“

Kdybychom srovnali druholigový zápas s mládežnickou reprezentací, jak by znělo vaše hodnocení?

„Druhá liga je hodně o důrazu. Reprezentační srazy jsou hlavně o technice a rychlosti. Tam to je o hodně rychlejší.“

Registrujete o svou osobu zájem z ostatních klubů?

„Zatím to nevnímám. Kvůli školy chci zůstat tady. Ještě mám rok a půl před sebou, poté uvidím, co bude dál. Kdybych měl někam jít, asi by to bylo univerzitní město. Chtěl bych pokračovat ve studiu na vysoké škole v oboru blízko sportu.“

Jak těžké je skloubit fotbal se školou?

„Je to náročné. Ráno jdu do školy na sedmou hodinu, tam jsem pouze dvě hodiny, protože v deset máme trénink. Pak se vracím na jednu nebo dvě hodiny zpátky do školy. Mám individuální program. Po škole přijedu domů, dopíšu si sešity a učím se.“

Třinecké gymnázium je shovívavé ke sportovcům, ať už k vám nebo k hokejistům.

„Musím zaklepat, učitelé s tím nemají problém. Individuální program nás moc nemá, ale učitelé nás podporují.“

Chodí učitelé na vaše zápasy?

„Jeden učitel tu chodí, náš fyzikář pan Ivo Kantor. Vždycky se pak v hodině pobavíme. Za Pardubice mi naložil, divil se, co jsme to tam dělali. Ale jen slovně, netrestal mě úkoly nebo písemkou.“

Co vám ve škole jde a co naopak nejde?

„Kromě tělocviku mě baví zeměpis. Vůbec nerozumím chemii a těžká je také matematika a fyzika, ale zvládám to. Jdou mi i cizí jazyky, mám angličtinu a němčinu. Angličtina mě celkem baví, sem tam si pustím anglický film, případně fotbal s anglickým komentátorem, což mi hodně pomáhá. Němčina už je trochu stranou. Angličtina je v dnešním světě nejdůležitější.“

Když se díváte na zahraniční fotbal, říkáte si třeba, tady bych si chtěl jednou zahrát?

„Říkám si to, ale také vím, že k tomu vede hodně dlouhá cesta. Není to jen tak. Je třeba tomu hodně obětovat, počkat si na šanci a doufat, že jí chytím za pačesy. Líbí se mi Premier League. Nejvíce fandím Barceloně, ale v dnešní době se mi líbí Manchester City. Myslím si, že v Lize mistrů dojdou do finále.“

Děkuji za rozhovor.