Nejmenší by měli od počátků pracovat s míčem, říká trenér Pavel Vrba

Nejmenší by měli od počátků pracovat s míčem, říká trenér Pavel Vrba

(11.6.2014) Reprezentační trenér Pavel Vrba zavítal na Den dětí do Vendryně, aby se podělil o své zkušenosti. Je jedním z mála trenérů, který prošel od přípravek v klubu, až k mužské reprezentaci.

Jak těžké je zlákat reprezentačního trenéra na takovou akci?

„Těžké moc ne. Já jsem z toho udělal pracovní víkend. V sobotu jsem byl na Ostravici otevírat nové hřiště, takže jsem to spojil. Důležité je to, že se dobře znám s Karlem Kulou. Velký podíl na tom měl on, protože jinak by to bylo trochu složitější.“

Jak se člověk jako Vy může dostat od mládežnických kategorií až do reprezentace?

„Já to taky nevím, pro mě to je jedna z věcí, která ukazuje, že to je někdy o štěstí. To je prostě osud. Když jsem končil v Ostravě a myslel si, že z Ostravy nikdy neodejdu, tak mi Baník neprodloužil smlouvu a svým způsobem mi to pomohlo k tomu, že jsem měl takové štace, jako Púchov, Žilina, Plzeň a poté jsem se dostal do reprezentace. Myslím si, že to bylo postupnými kroky. Já si toho hrozně vážím. Pomohlo mi, že jsem poznal fotbal od nejnižších kategorií, protože jsem začínal u přípravek, u sedmiletých a osmiletých kluků, ať už to bylo v Přerově, nebo v Ostravě a postupně jsem se posouval o kategorie výš. To je dnes moje výhoda. Jsem rád, že jsem tím prošel a nejsem ten, co byl někde hozený a pak si nevěděl rady.“

Jakou máte filozofii? Je stejná už od mládežnických časů?

„Dorostenecké a mládežnické kategorie v Ostravě mě strašně ovlivnily. Já jsem byl v Ostravě v době, kdy jsme bojovali o nejvyšší příčky a získali jsme několik titulů, ať už to bylo v žákovských kategoriích nebo v dorostu. Pokud hrajete o titul, jste tlačeni k ofenzivnímu, modernímu fotbalu, který zde začínal příchodem Wernera Ličky. Ten to v devadesátých letech po nás chtěl a to mi pomohlo. Momentálně se fotbal posouvá, ale mládež mě hodně ovlivnila.“

Který úspěch berete jako ten prvotní? Byl to titul s Baníkem Ostrava?

„Já si nejraději vzpomínám na tituly s žáky nebo dorostenci, kdy to bylo spontánní. Sice jsem byl trenér, ale v některých případech pomalu i otec a věděl jsem o všech jejich problémech, jak ve škole, tak v životě. Tenkrát ty vztahy v mládežnických kategoriích byly jiné. Čím výše se pak posouváte, tím více si fotbalisté řeší soukromé věci sami.“

Jak velkým rozdílem je pro trenéra přechod od mládeže k mužům?

„I tady to bylo postupně. Dělal jsem hlavního trenéra devatenáctky v Baníku a zároveň asistenta u reprezentace do 19 let, poté chvíli i hlavního trenéra, než si mě vybral jako asistenta trenér Cviertna. Šel jsem postupnými kroky, dělal jsem asistenta také Frantovi Komňackému, takže si myslím, že to nebylo žádné bum. Jsem rád, že jsem mohl projít dvěma roky v roli asistenta, protože díky tomu jsem řešil některé věci jinak, než kdybych do toho skočil jako hlavní trenér.“

Od kterého člověka jste si vzal nejvíce?

„Nechci někoho jmenovat. Jsou lidé, kteří vás ovlivní více, jsou lidé, kteří vám ukážou cestu. Já bych raději nikoho nejmenoval, protože pak by těch dalších deset bylo naštvaných, že jsem nejmenoval je. Jsem vděčný za každou zkušenost v Baníku Ostrava pod mými nadřízenými. Od všech jsem si vzal spoustu věcí a potom se to posouvalo a bylo to o majitelích a klubových manažerech. S hráčskými já moc nespolupracuji, nebo spíš vůbec. S těmi klubovými poznáváte fotbalový život a to vás svým způsobem tvaruje a ukazuje, jak jste schopný s těmito lidmi komunikovat. Není to jen o fotbalistech, ale i o vztazích v klubu. To jsem zažil v Plzni, kde lidi dělali pro fotbal maximum, makali 24 hodin denně, a proto se Plzeň dostala tak vysoko.“

Jak velký rozdíl je mezi trénováním v klubu a trénováním reprezentace?

„Je to dost velký rozdíl. V klubu jste od rána do večera, přicházíte o půl deváté a odcházíte kolikrát v sedm večer, takže je to trochu jiné. Reprezentační trenér je spíš manažerská funkce, kdy objíždíte hráče, telefonujete si po srazech, jak to hráčům klaplo nebo neklaplo, co by chtěl změnit atd. Samozřejmě kontakt v klubu je lepší, protože na to můžete reagovat rychle, kdežto v reprezentaci na to reagujete až po měsíci, což je složitější. O to více musíte s hráči komunikovat, ale jak se dozvídám, je to těžší, protože když hráči nezavoláte, tak to bere hodně těžce. Někdy hráče nekontaktujete a on si myslí, že jsem na něj zapomněl, ale to není pravda. Vždy je to o tom jak hrají, jak jsou úspěšní a trenér pak kontaktuje hráče, o kterých si myslí, že by měli hrát v reprezentaci.“

Jak složité je utvořit reprezentační nominaci?

„Já to moc složité neměl. Řekl jsem, že chci rozmělnit přípravná utkání. Uznávám, že by se to mělo trochu formovat. Teď s Rakouskem spousta hráčů potvrdila formu, ale hráli jsme bez hráčů, kteří měli dovolenou. Myslím si, že čeští hráči zahráli dobře, i když ten výsledek nebyl podle našich představ. Na druhou stranu jsme si ten zápas pokazili sami. Měli jsme tři situace, kdy jsme utkání mohli otočit na svou stranu, bohužel se nám to nepodařilo. Rakušané z jedné situace šli sami na gólmana a potrestali nás. Já věřím, že se k nám štěstí v kvalifikaci obrátí. I když někteří fanoušci oponují, že nemůžeme hrát v kvalifikaci tak otevřený fotbal, já si myslím, že tak otevřený možná ne, ale útočný určitě ano. Sice je to o bodech, o postupu, ale já budu zastáncem fotbalu, který bude lidi bavit. Nechci, aby naše statistiky měly pouze tři střely na bránu.“

Trenér polské reprezentace dal v nedávné době příležitost hráči z druhé ligy. Jak reálné je to ve vašem případě?

„Kdybych byl anglický nebo německý trenér, tak je možné, že se tam takový hráč objeví. Přiznejme si, že dnes je česká liga o třech, čtyřech týmem a pak jsou jedinci v dalších klubech. Dnes to ukazují Plzeň, Sparta, možná Liberec a další musí prokázat svou sílu v kvalifikacích o Evropskou ligu. Pokud se jim to povede, tak to bude dobře. Dnes si myslím, že ti nejlepší hráči hrají v lize a druholigoví se snaží dostat do první.“

Na začátku své profesionální kariéry působil v Třinci záložník Martin Pospíšil. Jaké jsou jeho šance na reprezentaci? V některých médiích se o něm hovořilo jako o malém Rosickém.

„Já jsem Martina zažil půl roku v Plzni a fotbalista je to výjimečný. Samozřejmě měl to jaro o trochu složitější, protože Olomouc bojovala o záchranu a nezachránila se. Přesto Martin je jeden z těch hráčů, kteří jsou zajímaví, moderní a podle informací, které mám, tak v Olomouci působit nebude a půjde do klubu, který má pohárové ambice. Doufám, že se mu bude dařit a vytvoří si pozici, díky které bude úspěšný. Je to moderní fotbalista, který je velice silný v ofenzívě.“

Ve Vendryni se konal Den dětí, pojďme teda k nim. Někteří odborníci vidí jako jednu z příčin neúspěchu v kvalifikaci na světový šampionát výsledky mládežnických reprezentací. Jak byste se k tomu vyjádřil Vy. V čem se zaspalo?

„Já bych neřekl úplně neúspěch. Ročník 1992 byl nedávno druhý na Euru. Dnes jsou i ty kvalifikace trochu jiné, než tomu bylo před deseti lety. Dnes UEFA určila, že na Euru si zahraje pouze osm týmů v kategoriích do 19 a 17 let, kdysi tomu bylo šestnáct, takže ten klíč je mnohem složitější. Když se dostanete do skupiny, kde postupuje jen vítěz, tak to je mnohem těžší. Sedmnáctka hrála dobrou kvalifikaci. Je pravda, že nás trochu předhání mužstva, která jsme v mládežnických kategoriích přehrávali, ať už jde o Rakousko, Belgii nebo Švýcarsko. My jsme se nezaměřili na výchovu nejlepších, ale spíš investujeme peníze do obrovské základny, ze které nám nevycházejí jedinci. Možná bychom se měli podívat na to, jak to dělají v Belgii nebo Rakousku, kde mají v pěti, šesti centrech nejlepší hráče a věnují se jim se vším všudy. Já si myslím, že to je správná cesta. Měli bychom udělat národní centra, do toho stáhnout padesát nejlepších fotbalistů z ročníku a vytvořit jim takové podmínky, aby v dospělé kategorii dobře reprezentovali.“

Přišel jste do kontaktu s dětmi, ptaly se vás na něco konkrétně?

„Děti se styděly, takže moc jsme nepodebatovali. Spíš jsem jim přál, ať se dál věnují fotbalu a ať jsou úspěšní. Bude jen na nich záležet, jak je to bude bavit, jak je budou podporovat rodiče, jak je bude podporovat klub. Město Třinec se zaměřuje na mládež a financuje jí. Moje filozofie je stejná. Pokud chcete mít profesionální mužstvo, tak ať se o něj stará sponzor. O mládež by se mělo starat město a financovat jí. To jsou kroky, které fotbal posunou dál. Pokud si někdo myslí, že je pořád bude zachraňovat fotbalový svaz, tak je to špatně. Bohužel to je momentální problém většiny klubů.“

Máte nějaké univerzální rady, které předáváte dětem, aby třeba za patnáct let byly u vás v reprezentaci?

„Já si hlavně myslím, že by všechny věkové kategorie měly mít svůj směr. Trenéři by měli vědět, co se učí v sedmi, osmi letech, ať nepřeskakujeme a neděláme kroky, které se nemají v devíti letech dělat. Náš fotbal trpí na tom, že zaostáváme v individuální a dynamické technice. Právě ve věku osmi až dvanácti let bychom jim měli dát individuální techniku a potom navazovat tu dynamickou. Já bych lpěl na tom, aby všechny tréninky byly s míči, zábavnou formou a ne, že trénink začnete uběhnutím pěti koleček, pak dáte 150 žabáků a hráči pak neví, že vůbec mají balón u nohy, protože je bolí. Bylo by lepší, aby prvně začali s balónem, a kolečka mohou dělat v dorosteneckém věku, kdy se můžou více zaměřit na kondici.“

Za pár dnů začne světový šampionát. Mohou děti něco okoukat z televize?

„Já si myslím, že každý kluk, kterého zajímá fotbal, se dívá na televizi. Já znám pětileté kluky, kteří chtějí být jako Messi, Ribéry a další. Pak by jim třeba trenér mohl sestříhat nějaké akce a říkat jim, že toto by mohli doma nebo na dvorku trénovat. Toto je na trenérech nebo na rodičích, aby jim to stáhli z internetu a ukázali. Táta může říct klukovi: „Toto se nauč a až to budeš umět, tak mi to ukaž.“ To je jeden z příkladů, kdy toho kluka může motivovat i rodič.“

Doporučil byste nám tým, na které by bylo dobré kouknout?

„Já si myslím, že každý kluk by měl mít svůj idol. Pak zjistíte, že těch idolů je jen deset. Já jim přeji, aby okoukali to nejlepší a ukazovali by to na hřišti.“

Jaký jste byl fotbalista?

„Já jsem byl fotbalista, který byl řízný a splnil si povinnosti, aby útočníci neunikali a nedávali góly. Byl jsem vedený do disciplíny, místo do techniky a do toho, co dnes frčí víc, tedy do rozehrávky na útočníky apod. Fotbal před třiceti lety byl trochu jiný, než je teď.“

Říkal jste, že jste se největších úspěchů dočkal v mládeži. Je možné, že se k mládeži v budoucnu vrátíte?

„Mně by to nevadilo. Když mě to přestane bavit u dospělých, tak se vrátím k mládeži, pokud o mě bude zájem. Já už jsem dnes v situaci, kdy můžu vzít i takovou práci, protože to budu dělat pro zábavu a ne pro to, abych někde musel za každou cenu bláznit.“

Při besedě jste si pohrával s myšlenkou trénování v Třinci v roce 2021, tak to může být i mládež?

„Klidně, když v tom uvidím smysl a uvidím, že to lidé chtějí dělat na sto procent, to je pro mne důležitější. Kdybych skončil v reprezentaci a měl jít do nějakého klubu, tak mě bude zajímat zázemí, město a lidi, kteří v tom klubu chtějí něco budovat. Je mi jedno, jestli to bude v Třinci, Baníku, nebo v Přerově. To pro mě není podstatné, podstatný je zápal lidí.“

Je reálné reprezentační soustředění na Třinecku?

„Ta možnost tady je. 28. března hrajeme nejspíš v Lotyšsku a 31. máme zápas v Žilině, takže nejspíš nepoletíme do Prahy, ale přistaneme někde tady v Ostravě a zůstaneme zde dva dny. Klidně by to mohlo být v Třinci, protože to zázemí tady je zajímavé.“

Co by si přál trenér české reprezentace?

„Já si přeji postup na Mistrovství Evropy.“

Děkuji za rozhovor.

Sdílet článek:
 
Aktuální články
 
 

Jiří Kateřiňák: Na čele jsme oprávněně

O osudu půlmistra rozhodl ve druhé polovině zápasu proti Českým Budějovicím záložník Jiří Kateřiňák. Jeho parádní střela znamenala vyrovnání na konečných 1:1, což Třinci k zisku tohoto ocenění stačilo.

 
 
 
Podobné články
 
 
 
 
 
Copyright © 2009-2017 FK Fotbal Třinec & eSports.cz, s.r.o. Informace o autorských právech  | RSS kanál